Dříve pracoval jako osobní strážce a vyhazovač v pražských klubech, bohaté životní zkušenosti nyní zúročuje ve svých knihách. V rozhovoru jsme si povídali o novém románu, psaní či hledání inspirace. (text: Martin Ďásek, všechny fotografie: se svolením Romana Bureše)
Koncem minulého měsíce vyšla vaše novinka Inferium 2: Invaze. Jak byste ji přiblížil čtenářům?
Kromě Pekla a Země tentokrát navštívíme i Nebe. Opět sledujeme několik příběhových linií očima jejich protagonistů. Máme tu démony Satana a Barbase a jejich pohled na věc, anděly Azraela a Rafaela a jejich pohled na věc. Máme tu Amálku, kterou vychovávali v Pekle, a které slíbili návrat na Zemi, ačkoli o to vůbec nestojí. A nakonec tu máme Rónana. Ten se snaží dostat Amálku z Pekla, a současně se nepřiplést do mocenského boje vyšších sil.
Ve vaší nové knize změří Satanovy legie síly s andělskými houfy. Člověk má tendenci fandit andělům, ale už z prvního dílu Inferia bylo patrné, že Peklo je sice nesmírně kruté, ale vlastně spravedlivé, a že andělé jsou trochu vypočítaví prevíti. Je to tak i v druhém díle, nebo se něco změnilo?
Démoni jsou bohužel obětí dezinformační kampaně, která probíhá už dva tisíce let, a naopak náš pohled na anděly je ovlivněn masivní církevní propagandou. Přitom oba druhy sledují především vlastní zájmy a lidi pouze využívají. Ani jedni, ani druzí přitom netuší, že ta bezmocná nahá stvoření, která se rodí v jejich světech, mají vědomí, a dokonce i špetku inteligence; ani to že se v Inferiu líhnou za trest, a naopak v Demokratické republice Eden za odměnu.
V Inferiu se zemřelí dle svých skutků dostanou do Pekla nebo do Nebe. Existuje v tomto světě i „pračka duší“, tedy očistec?
Možné to je, mně se to zatím nedoneslo. Ale pokud to přiletí, napíšu o tom knížku.
A co se s dušemi děje poté, co uplyne jejich vyměřený čas v nebi, potažmo v Pekle?
To netuším, ale pan Buddha má prý zajímavou teorii. Bohužel jsou jeho přednášky v Nebi vyprodané na celá desetiletí dopředu.
Dočkáme se dalších dílů Inferia? Přece jen jste stvořil svět, který nabízí spoustu možností…
Nemám tušení. V psaní nikdy nic neplánuju, posílám to na papír tak, jak to přichází.
Ve svých knihách často ostře a vtipně prostřednictvím narážek komentujete reálie současného světa. Ušetřeny nezůstávají politika a dějiny, morální poklesky ani všeobjímající lidská hloupost. Setkal jste se někdy s negativní reakcí čtenářů na tyto prvky?
Mám dojem, že mí čtenáři si už zvykli, že své názory pouštím ven na plnou hubu. Necítím se vázán povinností psát to, co by čtenář rád četl. Psaní je pro mě koníčkem, proto musí bavit zejména mě. To že se moje knihy líbí i dalším lidem, je jen bonus navíc. Takže vzhledem k výše řečenému je vlastně zvláštní, že negativní reakce jsou velmi vzácné.
Některé vaše knihy jsou dosti pochmurné – v takřka bezútěšnou atmosférou prosycené Říši nacisté vyhráli válku, a nejen Češi jako národ přestali existovat. V Planetě idiotů pak Zemi postihla poměrně svérázná apokalypsa. Odráží to nějak váš pohled na svět, lidstvo či lidskou povahu?
Nepochybně. Závidím optimistům tu bezstarostnost a víru v lidské dobro. Jenže lidská historie, která je v podstatě řadou krvavých jatek, nám dokazuje, že člověk je jen přeceňovaný vysoce výkonný predátor.
Spolu s rostoucím blahobytem posledních desetiletí sice lidstvo objevilo svědomí, jenže je otázka, zda bude mít dostatek času rozkvést do své skutečné velikosti. A právě v naší generaci se to láme, buď ubereme ze svého pohodlí ve prospěch budoucnosti, anebo zůstaneme sobečtí a jako druh zanikneme.
Krom fantastiky jste napsal také syrový a oceňovaný román Leon odehrávající se za Spartakova povstání proti Římu. Chystáte nějaký další historický román?
Jak už jsem zmínil, nechystám vůbec nic. Nemám tušení, kolik toho ještě napíšu, pokud vůbec něco. Určitě bych chtěl napsal další antický válečný román, ale jenom chtít nestačí, ve hře je spousta proměnných.
Patříte k těm autorům, kteří napíší příběh takzvaně do šuplíku, nechají jej uzrát a vrátí se k němu po letech? Anebo vás nějaká myšlenka nadchne a pak měsíc sedíte u stolu, dokud není kniha dopsána?
Do šuplíku jsem nikdy nepsal. Mám to štěstí, že od samého počátku je na straně nakladatelů vůle moje knihy vydávat. Nicméně každý text zrání potřebuje. Abych ukojil své zodpovědné já, musím každou knihu před vydáním čtyřikrát až pětkrát přečíst, vždy s několikatýdenním odstupem.
Zřejmě každý spisovatel touží za život napsat nějaké velké dílo, zhmotnit na papíře svůj sen, svůj opus magnum. Co je opus magnum Romana Bureše?
Pro mě je opus magnum každá kniha, kterou napíšu. Vše, co jsem chtěl říct, už jsem řekl. A pokud mě ještě nějaká další sdělení čekají, zatím o nich nevím.
Kde čerpáte inspiraci? Při četbě, procházkách po přírodě, při sledování MMA?
Při sledování MMA žádnou inspiraci nenasajete, to si musíte zažít. Díky MMA, boxu, a v neposlední řadě díky dlouholeté práci „na dveřích“ vím, jak vypadá reálný boj, jak to bolí a co přitom člověk prožívá. Otázku, kde bere autor inspiraci nedokáže zodpovědět ani Stephen King, natož já! Odkud se v mé hlavě ty příběhy berou je záhada. Netuším, proč se to tam začalo objevovat, ani zda jsem tím postižen doživotně anebo to časem odezní. Necháme se překvapit…
Roman Bureš (*1975) je rodák z Kladna. Miluje (kromě své rodiny) kočky a psy, jihovýchodní Asii, antický Řím a MMA. S psaním začal poměrně pozdě, na sklonku roku 2011, kdy pouze hledal něco, čím by zaměstnal lenivějící mozek. Nevinná záliba mu nakonec přerostla přes hlavu, protože od toho okamžiku napsal již deset knih.
V Nakladatelství Epocha vydal fantasy román Inferium (2019), v němž Waffen-SS podniknou invazi do Pekla a změří síly se Satanovou legií. Jeho další kniha Říše (2020) se odehrává v alternativní minulosti, v níž nacisté vyhráli válku. V Planetě idiotů (2021) pak lidstvo musí čelit humánní apokalypse.
Roman Bureš se vyznačuje originálními náměty a vysokou úrovní zpracování textu, což se ukázalo i v povídkách O lidském dobytku z antologie Ve stínu Říše (2017), Nemesis ze sesterské Ve stínu apokalypsy (2018) nebo Vítejte v pekle v antologii Ve stínu magie (2019).
