Je mu teprve něco málo přes třicet, ale právě mu vychází pátá kniha a v hospodě se může chlubit tím, že napsal vůbec první český young adult thriller. Aleš Novotný se navzdory všem úspěchům pořád usmívá lehce stydlivě – dokonce i když popisuje krvavé vraždy!

Pokud se nepletu, Já, Smrt je váš třetí young adult thriller. Je tenhle žánr váš srdcový?
Určitě ano, vracím se k němu nejčastěji a pokaždé moc rád. Ať už jako autor, nebo jako čtenář. V Česku jich bohužel moc nevychází, tak mi nezbylo nic jiného, než je začít psát sám. (smích)

Proč zrovna thrillery pro teenagery?
Už jako kluk jsem miloval hororové a thrillerové seriály a filmy, tak nějak jsem k tomu tíhl vždycky.  Myslím si, že nejradši mám to napětí, postupné odkrývání pravdy a jak to pak celé do sebe zapadne. Ovlivnily mě thrillery světových autorů jako jsou třeba Gillian Flynnová, Tana Frenchová nebo Jeffery Deaver, i když píšou pro dospělé.

Na co se může čtenář ve vaší novince Já, Smrt těšit? Nebo spíš – čeho se tam může děsit?
Město zasáhne tragédie v podobě vraždy dvou dívek a jen pár měsíců nato se na místním gymnáziu najde sněhulák navlečený do stejných šatů, jaké nosí ředitelka školy, a naaranžovaný tak, jako by si prostřelil hlavu. Do party teenagerů, kolem kterých se děj točí, se vkrádá strach a podezření. A my ten podivný spletenec událostí začneme rozplétat…

Prostě husí kůže od první kapitoly! Bojíte se někdy u psaní?
Nebojím, nikdy jsem se během psaní nebál, horší je to, když se pak ocitnu někde venku sám potmě! (smích)

V knize se objevuje několik dost znepokojivých momentů – zavražděná studentka, pomluvy a tísnivý pocit, že nemůžete nikomu věřit. Stalo se u vás na škole někdy něco děsivého?
Naše škola byla maličká budova, bylo v ní jenom pár učeben, a pokud je mi známo, nic děsivého se tam nikdy neudálo a nikdo tam neumřel. Kolikrát si říkám, že bych se nejradši na střední vrátil, možná i proto tak rád píšu knihy pro teenagery. Vrací mě to do mých středoškolských let.

Čeští autoři, hlavně ti mladší, mají někdy tendence zasadit děj do zahraničí. Vaše knihy se oproti tomu odehrávají v Česku. Je pro váš české prostředí důležité?
Je to prostředí, které znám nejlíp. Přiznám se, že než jsem vydal svou prvotinu, zasazoval jsem své příběhy do zahraničí. Ovlivnily mě americké filmy nebo knihy, které jsem tehdy hltal, ale postupem času jsem si uvědomil, že české prostředí je pro mě přirozené a ty zahraniční reálie nebyly v mých textech úplně věrohodné. Dneska už si ani neumím představit, že bych psal o jiném než českém prostředí.

Někteří autoři tvrdí, že Česká republika je příliš malá a provázaná na to, aby se tady mohla stát skutečně děsivá vražda. Každý zná každého, nemáme tady tolik odlehlých míst... Jak to vidíte vy?
S tím nesouhlasím. Vždyť i v České republice jsme měli případy sériových vrahů. Jakákoliv vražda je děsivá, ani nemusí být sériová.

Moje představa je, že autoři thrillerů začínají psát s příchodem soumraku a pak píšou celou noc ve svitu svíček a ideálně s havranem na rameni. Jaká je realita?
Vlastně jste docela blízko. Až na toho havrana tedy… (smích). Nejčastěji skutečně píšu večer a v noci. Vždycky na posteli, notebook na klíně a na nočním stolku hrnek s kávou, kterou co chvíli usrkávám. To je pro mě ideální.

text: Vavřinec Fiala
foto: Antonín Daněk