A vyhrávají oba. Na kurtech slavný tenista Roger Federer, o kterém je jedna z nových knih. U čtenářů Aleš Lederer, majitel nakladatelství Prostor, které funguje od prosince 1989. Jen o sportu ale zmíněná kniha není, je netradičně pojatým příběhem novodobého hrdiny. (text: Jan David, všechny fotografie: se souhlasem Aleše Lederera)
Z rozepnutého svetru vykukuje sportovní triko s nápisem „Roger‟. Vzhledem k logu vítězné fajfky je odkaz na slavného tenistu zřejmý. Ostatně, nejen Roger Federer, ale i Aleš Lederer, se rád prohání s raketou po kurtu.
Koukám, že máte vzhledem k jednomu z nově vydaných titulů stylové tričko.
Máte také rád Rogera? (rozzáří se) Věnuji vám jednu knížku (sáhne rychle do knihovny a pokládá knihu na stůl).
Děkuju, ale tenisu moc nerozumím... Touto knihou jste si prý s kamarádem udělali velkou radost. Dopřáváte si občas v edičním plánu podobné libůstky?
Ano, z téhle knihy máme oba s autorem Milanem Hanušem opravdu velkou radost. Věděl jsem, že se blíží čtyřicáté narozeniny Rogera, tak jsem dlouho přemýšlel, jakou knihu bychom k jeho jubileu vydali. Vyšla jich o něm již celá řada. Znám je a nechci říct, že by všechny byly na jedno brdo, ale jsou si podobné. A co se týče libůstek: ano, občas si je dopřáváme, ale snažíme se jimi hodně šetřit.
Čím je tahle vaše kniha jiná?
Není to vysloveně sportovní kniha. Hlavní linie se odvíjí od psychologického rozměru sportu, dotýká se mýtu bájného hrdiny, který je aplikován na novodobého sportovního gladiátora, jenž se v tenisových arénách utkává se sobě rovnými soupeři. Vyprávění je plné obrazů a symboliky.
Počkejte, tak to mě zajímá! Začátek názvu knihy – Živý mýtus – tedy nepřehání… Tenis je jenom kulisou, a Roger Federer je konkrétním hrdinou?
Přesně tak. Kolega a můj kamarád Milan Hanuš na sebe vzal tenhle nelehký úkol a napsal knihu velmi originálním a invenčním způsobem, a opravdu se mu to povedlo. Hodně jsme o ní během jejího vzniku hovořili. Vždycky jsem mu po každé napsané kapitole sděloval své bezprostřední dojmy. Tvůrčím způsobem jsme spolupracovali, aby text knihy volně plynul ve vytyčených mantinelech. Pravda, některé části Milan přepisoval, jiné doplňoval, přeformulovával, zkrátka ladil text do optimální podoby. A výsledek byl hned znát. Většina kapitol je skvěle napsaná. A pak jich je tam několik výtečných, nebojím se říct přímo dokonalých. Zvláště pak kapitola Homérský pláč, to je špičková literární etuda a vrcholný opus celé knihy!
Neznám ten výraz. Jak je propojený homérský pláč s Federerem?
Homérský smích budou čtenáři znát (hlučný smích z hloubi duše, pozn. red.), ale homérský pláč je Milanův tvůrčí nápad a jakási básnická licence! Já toto slovní spojení chápu jako pláč dvojího typu. Jeden je ten vítězný, který přichází, když dosáhnete určité vytoužené mety. Celý život po něčem prahnete a přitom si myslíte, že je to nad vaše síly, že je to nedostižné. Pak se vám ta meta najednou zhmotní, podaří se vám ji zdolat a přijde naprosto převratný okamžik vašeho života. Doslova zázračný! V takové chvíli propadnete homérskému pláči, protože vás ten okamžik vrcholného štěstí přemůže, doslova zlomí. To je tedy první typ homérského pláče.
Kdy se to Rogerovi stalo?
Samozřejmě ve Wimbledonu. A to několikrát. Euforický vítězný pláč se dostavil i při návratu na kurty v lednu 2017 po půlroční pauze způsobené zraněním a následné vítězné šňůře na grandslamu v Austrálii. Ale o několik let dříve si Roger právě v Austrálii prožil i druhý typ homérského pláče. Bylo to po prohře s Rafaelem Nadalem. Po finálovém duelu pravidelně probíhá rozhovor s oběma finalisty přímo na kurtu, který diváci vždy napjatě sledují. Roger odpovídal, děkoval divákům a najednou jako by se úplně celý zhroutil do sebe. Domnívám se, že Roger tehdy tyto vypjaté finálové bitvy extrémně prožíval a tahle porážka ho dostala. Najednou ucítil obrovské zklamání. Tak moc chtěl, tak moc věřil ve vítězství, jenže Rafa byl v rozhodující sadě lepší, prostě byl nad jeho síly. Faktem je, že při utkání těchto velikánů vždycky rozhoduje jenom pár klíčových míčků. Dva, možná tři. Určitě ne víc než pět. Jistě, stane se, že někdy někdo někoho přejede jako parní válec, ale pak to není ta pravá a nezapomenutelná tenisová bitva.
Zažil jste někdy vy jako nakladatel homérský pláč nebo smích?
Zajímavá otázka, ale do profesního života je tento pojem či prožitek obtížně přenositelný. Tyto okamžiky se podle mě objevují ve sportovním klání, a především v individuálním sportu. A také: musí to být hra, nikoli jen výkon. Samozřejmě, že třeba soupeření v běžeckých drahách je rovněž zajímavým zážitkem, ale váš výkon nemůže soupeř nikterak ovlivnit. Buďto vám to běží nejlíp a zvítězíte, nebo si to štěstí vybere někdo, kdo měl ten den lepší formu.
Takže u toho vám chybí přímé, interaktivní zápolení?
Přesně tak, v běhu svůj výkon ovlivníte jen vy sám. Naopak v tenisu všechno, co uděláte vy, ovlivní to, co udělá ten druhý. Zároveň když on zahraje skvělý míček, tak to zase ovlivní vás. Čili každý úder raketou je rozhodující pro to, co se bude dít dál. A tohle prostě v žádné práci nemůžete zažít. Ani v nakladatelství ne.
Sám tenis hrajete, jaké to pro vás je?
Při hře absolutně nevnímáte okolní svět. Zapomenete na práci, na rodinu, na všechno. Musíte se absolutně koncentrovat na každý úder, promýšlet taktiku, kam míček zahrajete příště. Musíte sledovat soupeře a odhalit všechny jeho slabiny. Každý detail je důležitý. Jen tudy vede cesta k vítězství.
A jaké je pro vás vydávat knížky?
Je to nesmírně zajímavá a příjemná profese. Baví mě to. Koneckonců to dělám už přes třicet let, což o něčem svědčí.
Když se rozhlížím po dvou knihovnách tady ve vašem nakladatelství, vypadá to, že vydáváte samé chytré knihy. Podle jakého klíče tituly vybíráte?
Výběr se odehrává v redakčním kruhu, to je základ. Každý z nás má také spoustu kamarádů a známých. Tudy přicházejí signály a doporučení, odtud čerpáme nápady na knížky. Sedneme si jednou za čtrnáct dní či za měsíc a probereme všechny novinky, které k nám doputovaly. Jakmile se objeví zajímavý titul, ihned mezi námi začne e-mailový ping-pong a výsledkem musí být rozhodnutí, jestli knihu vydat, či nikoli. Tipy pochopitelně přicházejí z různých stran – od překladatelů a redaktorů, ale i od všech přátel a lidí, kteří s námi spolupracují. Běžnou praxí také je, že dostáváme nabídkové katalogy od literárních agentur a zahraničních nakladatelství. Nejvíce spolupracujeme s americkými, respektive anglickými a dále německými nakladateli. V poslední době jsme začali více spolupracovat také s Italy.
Jaké knížky by vám letos udělaly radost pod stromečkem?
Odpovím jinak. Budu rád, když lidem udělá radost některý z našich titulů, které jsme v poslední době vydali a na které jsme v redakci všichni pyšní. Ať už je to moje srdcová záležitost Živý mýtus Roger Federer nebo románová prvotina Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu. Knih k doporučení máme mnohem víc, například řadu úspěšných německých próz. Připravili jsme i netradiční novinku pro ženy. Před lety jsme objevili pro české čtenářky italskou spisovatelku Elenu Ferrante, zejména její tetralogii Geniální přítelkyně. Kolegyně Denisa Novotná přišla s nápadem udělat z jejích myšlenek diář na rok 2022. Oslovili jsme tedy autorku a měli ohromné štěstí. Jsme jediní na světě, komu Elena Ferrante dala svolení vydat ilustrovaný diář s citáty z jejích knih. Nazvali jsme ho Přátelství, protože právě ono je hlavním tématem její tetralogie.
Pořídil byste si ještě papírový diář?
Byl jsem jeho dlouholetým příznivcem, vždycky jsem měl papírový diář. Vlastně jsem si bez něho svůj pracovní život vůbec neuměl představit. Ani ten soukromý. Dnes už ovšem převládají elektronická média, a tak jsem se přizpůsobil. Od jisté doby mám všechno v mobilu. Myslím ale, že pro ženy je tenhle papírový diář nesmírně přitažlivý, zajímavý, poutavý a skrze citáty rovněž inspirativní dárek.
Dobrou náladu by mohla přinášet knížka o jednom z členů Divadla Járy Cimrmana Petru Bruknerovi.
Ano, to je pravda. Kniha vypadá moc dobře a Petr Brukner je zajímavý člověk. Košatá osobnost, takový všeuměl. V knize je spousta fotografií z jeho vlastní dílny. Když jsme knihu vydali, ani ne po týdnu jsem objednal dotisk, protože o ni byl obrovský zájem. Doslova jsem se lekl, že když dotisk nevyrobíme, nebudeme mít na Vánoce ani kus. Bohužel, v poslední době jsou na trhu velké problémy s papírem, tak všechny dodávky trvají mnohem déle. Vedle knihy Petra Bruknera ale nesmím zapomenout ani na dvě dámy, kterým jsme vydali jejich autobiografické knihy. Jedna se jmenuje Nalakuj to narůžovo a napsala ji Martina Formanová. Vzpomíná v ní na Miloše Formana, ale i Karla Gotta a samozřejmě také na celou plejádu svých přátel. Druhou je román Andrey Sedláčkové s kunderovským tématem, který se tak trochu promítá i do názvu knihy: Téměř nesmrtelná láska.
Proč ceny vašich knížek končí sedmičkou? Všiml jsem si toho u vás na webu, ověřoval jsem si to doma na svém výtisku Uspořádání světa od Henryho Kissingera. A teď vidím, že i kniha Živý mýtus Roger Federer končí sedmičkou.
Když jsem v devadesátých letech začínal s vydáváním knih, dával jsem cenu s klasickými devítkami na konci. Říkal jsem si, že v Čechách bude přece fungovat baťovská tradice. Trvalo to asi deset let. S nakladatelstvím to ale nebylo nejrůžovější. Tak jsem zkusil změnu a ceny zaokrouhloval na nulu, takže místo 99 korun jsem dal stovku. Ani to nepomohlo a nakladatelství se v tu dobu stále nedařilo. Časem jsem tedy přešel na pětky, ale ani ty mi nepřinesly štěstí. Někdy před osmi či devíti lety jsem si řekl, že týden má sedm dní a sedmička má v sobě i určitou magii. Zkusil jsem to se sedmičkami a začalo se nám dařit. Ale musím dodat: samozřejmě je to celé velkolepá pitomost. Měli jsme zkrátka v tu dobu štěstí na dobré tituly, nic víc, ani nic míň. Ale ty sedmičky nám už zůstaly.
Aleš Lederer (68 let) je majitel a ředitel nakladatelství Prostor, které založil ihned po sametové revoluci v prosinci 1989. Syn za socialismu vězněného publicisty a novináře Jiřího Lederera tak navázal na stejnojmennou samizdatovou edici a stejnojmennou revue, která nepravidelně vycházela už od roku 1982. Nakladatelství Prostor sídlící v pražském Podolí se zaměřuje na knihy z okruhu společenských věd, jako je historie nebo politologie, ale vydává i publicistiku a beletrii. Prvním titulem byla nezapomenutelná Politická emigrace v atomovém věku od Pavla Tigrida, která vyšla ve stotisícovém nákladu. Mezi první milníky 90. let patřily knížky Co vás nenaučí na Harvardu aneb jak úspěšně podnikat Marka H. McCormacka, nebo Umění diplomacie Henryho Kissingera. Mezi letošní novinky patří například ilustrované vydání Tyranie – 20 lekcí z 20. století od bestselleristy Timothyho Snydera.
