Dva stateční žabáci, kteří si chtějí splnit velký sen. Žabí kamarádi na dobrodružné cestě k pražskému kosmodromu. Jestli nevíte, kde to je a co se tam bude dít, prozradí vám to Žabarádi, nová veselá knížka pro děti. (text a foto: Helena Herynková)
Kváček a Žabimír jsou skokani a žijí v tůňce u pramene Vltavy. Žabimír je moudrý žabák, který kdeco ví a umí. Kváček ho tak trochu obdivuje a u toho sní velký sen – podívat se do vesmíru a zblízka si prohlédnout všechny hvězdy, které vídává na nočním nebi. Dohromady jsou velcí žabí kamarádi, tedy vlastně žabarádi. Svět by byl skvělým místem, kde se dá ulovit spousta lahodných much a odpočívat na leknínu, kdyby nad jejich tůňkou neustále nedupali ti neodbytní turisté a nenechávali za sebou jen odpadky a hluk. Jednou ale turista upustí do tůně zajímavou věc – pohlednici s památkami v Praze. Kváček se zatetelí, když mezi budovami najde cosi, co velmi připomíná raketoplán. A v jeho zelené hlavě se zrodí plán, pro který nadchne také svého žabaráda. Vyrazí do Prahy a s pomocí oné rakety se podívají do vysněného vesmíru. Tak začíná velké žabí dobrodružství.
Dva malí žabáci, ať jsou sebechytřejší a sebeodvážnější, mohou však takovou výpravu zvládnout pouze s vydatnou pomocí různých zvířecích kamarádů, ale rovněž hodných náhodných známých, které cestou potkají. A že u toho zažijí hromadu napětí a legrace, tím si buďte jisti. Jestli se k pražskému kosmodromu dostanou a jak velkolepá cesta do vesmíru dopadne, to již prozradí nová knížky Žabarádi.
Nikomu nepřeji nic zlého, ale jsem moc ráda, že spisovatel Pavel Renčín na výletě s rodinou onemocněl a pustil se do tohoto kouzelného žabího příběhu, jak se dozvíte v předmluvě. Bez nemoci (a času na psaní) bychom totiž Žabarády možná nepoznali, a to by byla velká škoda.
Renčín, tradičně píšící pro dospělé, do svého dětského příběhu vložil velký spisovatelský um a notnou dávku humoru, který si užijí velcí i malí. Děti nadchne napínavá, dobrodružná výprava a budou fandit malým žabákům, aby uspěli. Dospělí zase ocení celou řadu slovních hříček a vtípků, šikovně schovaných v ději přímo pro ně. Knížka se dá navíc číst pěkně po ucelených kapitolách, třeba jako malá pohádka před spaním. Mimo báječného příběhu se můžete těšit také na nenápadné poučení, zajímavosti ze světa zvířat i rostlin jsou dětem předkládány zábavně a tak, aby si je rády zapamatovaly. Věděli jste například, proč jsou na rybníku důležité lekníny, proč se ropuchy v nebezpečí nafukují a jak daleko doskočí skokan? Žabarádi vám to všechno prozradí. Příběh doplňují krásné ilustrace Ivana Mračka.
Takže svačinu do batohu (cestou nezahazovat odpadky), plovací kruhy do pohotovosti, kdyby přišly peřeje, a šup do příběhu, u něhož se občas zasmějete nahlas, jindy si řeknete „tohle jsem opravdu nevěděl“, ale každopádně se královsky pobavíte.
