Talentovaná autorka Lucie Hlavinková na sebe upozornila především strhujícím románem Kdo šije u Podolské? Teprve poté se o ni čtenářská veřejnost začala více zajímat, o její předchozí knihy i o knihy pro děti.

Patnáctiletá Jana prožívá své dospívání trochu jinak než ostatní spolužačky. Ne že by se nezajímala o kluky, také v duchu závidí těm, kteří mají džínsy z Tuzexu, a rovněž nechápe, proč holky učitelé buzerují za příliš krátké minisukně nebo za namalované oči a kluky za dlouhé vlasy. O kázeňské tresty za podobné přestupky nebyla nouze. Nerozumí tomu, proč si na ni ruštinářka zasedla a proč měla v očích slzy, když zemřel soudruh Brežněv. V osmdesátých letech se už lidé nepopravovali, ale za jiné názory se zavíralo, vyhazovalo z práce. Tohle šlo mimo ni. Ráda sportovala a fotila a žila zdánlivě podobně jako všichni. Přesto tušila, že s její rodinou není úplně všechno v pořádku. Našla jakýsi zápisník psaný maminčinou rukou, snad deník, ale nepochopila z útržkovitých vět vůbec nic. Maminka poplakávala po nedávné smrti otce a moc toho nenamluvila, prarodiče odmítali odpovídat na jakoukoli otázku, Vánoce se neslavily, údajně proto, že o Vánocích zemřel maminčin bratr Olda. Jenže pak se událo něco, co naprosto změnilo její pohled na rodinu i na svět. Už nemohli mlčet a Jana se postupně dozvídá, jak se komunisti podepsali na její rodině v padesátých letech a jaké zrůdnosti se v té době děly.

Pravda nebyla k dostání je skvěle napsaný román, autentický, přesvědčivý, vycházející z pečlivých rešerší a vyprávění pamětníků. Rozhodně patří k těm, který by si měli přečíst jak mladí lidé, pro něž jsou osmdesátky, natož padesátky pravěk, tak ti, kteří volají po návratu socialismu, aniž by tušili, anebo zapomněli, anebo chtějí zapomenout na to zlé a vzpomínat jen na to dobré, vždyť přece byli mladí.

Text: Zuzana Dorogiová
Foto: Štěpánka Levá