Na kontě má logo města Poděbrady, obal románu Bábovky, sérii knížek pro nejmenší děti nebo katalogy k několika velkým výstavám. Její doménou je grafický design, ale v posledních letech se čím dál více věnuje volné tvorbě. Nejraději maluje květiny a jejich krásu, která podle ní nikdy úplně nezmizí. Jen se (stejně jako u žen) přirozeně proměňuje v čase. Jaká je Radka Folprechtová čtenářka?
1. Jakou knihu právě čtete?
Mám jich rozečtených víc, třeba Kunderovu Nesmrtelnost. A z poezie zas a znova jedinečnou a velmi silnou sbírku básníka Miloše Doležala s názvem Jana bude brzy sbírat lipový květ, která se stala Knihou roku 2022 a hlavním vítězem knižních cen Magnesia Litera. Kvůli své profesi ještě často otevírám knížku o kráse nedokonalých věcí Wabi-sabi pro umělce, designéry a filozofy od Leonarda Korena.
2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Určitě a jedině papír! Kvůli doteku, listování, vůni a opět kvůli tomu, čemu se věnuji – ráda knihy graficky upravuji, vybírám co nejlépe čitelný font, gramáž a typ papíru, vymýšlím kultivovanou obálku. I proto mi jako čtenářce záleží na výtvarné podobě knih.
3. S jakou literární postavou byste šla na víno?
S Georgem Virdonem z Posledního kabrioletu. Vždycky mi byl sympatický svou citlivostí, velkorysostí a loajalitou ke svým přátelům. Prostě spolehlivý a věrný George.
4. U které knihy jste se smála nahlas?
U Co život dal a vzal Betty McDonaldové, což je volné pokračování jejího dalšího slavného románu Vejce a já. Psala autenticky a nechyběl jí optimismus, odstup, ironie a veselý pohled na svět.
5. Oblíbený citát z knihy?
„Přijmout, poděkovat, zvládnout a nekecat do toho.“ Pochází z knížky Poslední deník Květy Fialové od jejího kamaráda Josefa Kubáníka. Květa a její příběh, hledání duchovní cesty, důvěra, přitakání životu a veliká pokora, to všechno mě velmi zasáhlo.
6. Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Bibli a prázdný sešit – takovou nelinkovanou malou knihu (a hlavně i tužku), abych mohla psát, skicovat, zaznamenávat myšlenky a zážitky.
7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V kamenných obchodech, potřebuji je držet v ruce a povídat si o nich s prodavači. Miluji atmosféru a vůni antikvariátů. Hledám je v každém nově navštíveném městě stejně jako řeku, kostel a kavárnu.
8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Posilám je mamince a sestře, aby nebyly moc daleko… Ale hodně si jich nechávám, naštěstí máme velkou knihovnu. Musím se přiznat, že byty bez knih jsou naprosto mimo moje chápání. Já je vyloženě potřebuji k životu, umím díky nim i cestovat v čase.
9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Je to možnost utéct do jiných příběhů, rozšiřovat si slovní zásobu, vnímat jinak, prostřednictvím autora. Vrátit se třeba i díky ilustracím do dětství…
10. Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Ernesta Hemingwaye. Baví mě ta jeho úspornost, jak jde až na dřeň, a k tomu silná intuice a mužnost. A líbil by se mi i Anton Myrer, který v již zmíněném Posledním kabrioletu vystavěl velký příběh o letitém přátelství, osudové ženě a nekonečné lásce. Navíc psal velmi citlivě a empaticky.
Text: Martina Vlčková
Foto: Monika Navrátilová
