Možná jste mnoho historických románů nečetli, ale když se řekne Ludmila Vaňková, budete určitě vědět, o koho se jedná. Spisovatelku Ludmilu Vaňkovou lze totiž bez rozmýšlení označit za královnu historické beletrie. 3. února letošního roku zemřela ve věku 94 let, ale její knihy s námi zůstávají dál. Možná vás její medailon zaujme a některou z nich si přečtete. (text: Helena Herynková, všechny fotografie: se souhlasem nakladatelství Šulc-Švarc)
Ludmila Vaňková se narodila v Praze do rodiny vrchního ředitele České národní banky. Chtěla se věnovat matematice, ale místo ní studovala sociologii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium přerušilo vyloučení z politických důvodů v roce 1948. Doktorskou práci obhájila až po více než dvaceti letech.
Vždycky se zajímala o divadlo, a tak místo filozofie zkusila studium na Pražské konzervatoři i na DAMU, ale ani to jí politické poměry nedovolily, i když byla přijata. Divadlo ale nadále milovala, věnovala se mu ochotnicky, a není tedy náhoda, že její literární prvotinou byla veršovaná divadelní pohádka Princezna a šašek. Ještě předtím přeložila pro Teigeho surrealistickou skupinu Tajný život Salvadora Dalího, který po mnoha letech vyšel na sklonku 20. století dokonce dvakrát.
Za svůj dlouhý život poznala mnoho profesí. Pracovala jako sekretářka Evropského literárního klubu a nakladatelství Československý spisovatel, odkud přešla do redakce časopisů Nový život a Divadlo. Později se stala redaktorkou ve Státním nakladatelství dětské knihy (Albatrosu). V roce 1972 ji z Albatrosu opět z politických důvodů vyhodili, respektive sama odešla k Českým drahám. Nastoupila symbolicky do stanice Karlštejn jako výhybkářka a pokladní a zde začala psát své první romány (i při dlouhých nočních službách). Tato zkušenost ji později inspirovala k napsání románu Domeček na Vesuvu, romantického milostného příběhu s autobiografickými prvky.
Historickou doménou Ludmily Vaňkové je historická beletrie. Český historický román má svou dávnou tradici a odjakživa patřil k nejčtenějším, jak se národ na exponovaném místě v srdci Evropy, čas od času pohlcován mocnými sousedy, ohlížel do slavnější minulosti a čerpal z ní útěchu i sílu přežít. Na tuto tradici Ludmila Vaňková navázala moderním pojetím svých románů.
Když se řekne Ludmila Vaňková, průměrně znalému čtenáři se okamžitě vybaví některá z jejích královských ság Přemyslovců a Lucemburků. Chronologická řada třiadvaceti románů zachycuje nejslavnější historii Českého království od 12 do začátku 15. století, které se stalo pod žezlem Přemyslovců a Lucemburků jednou z nejvýznamnějších velmocí středověku. Díky nevšednímu vypravěčskému umění Ludmily Vaňkové jsme přizváni poznávat ty vzdálené postavy z učebnic dějepisu jako živé lidi. Ač se jedná o střípky zmínek z českých a evropských kronik, můžeme si díky autorce představovat, jak králové a hlavně královny ve skutečnosti žili, milovali, mysleli a cítili, jak se rozhodovali a jednali. Příznivci jejích historických románů oceňovali, že se při psaní důsledně drží historických skutečností. Ale spíše než o zachycení ducha doby jí šlo o osobní dramata historických postav. Její hrdinové jsou lidé z masa a kostí, jejich jednání určuje milostný cit a politická ctižádost.
Knihy Ludmily Vaňkové jsou čtenářsky nesmírně poutavé. Spisovatelka toho dociluje třeba tak, že zachycuje rozpor mezi záměry postav a tím, co dávají najevo, a nechtěnými výsledky jejich jednání. V nepřehlednosti historických událostí dokázala objevit osudový příběh každého hrdiny, který jej charakterizuje, a tím získala široké pole k zaplňování bílých míst v historickém poznání. Rozhodně neměla ambice dějiny a jejich osobnosti nově vykládat, ale píše o nich tak přesvědčivě a poutavě, že čtenář nepochybuje, že se tak mohlo mnohé opravdu přihodit.
Výlučné postavení v díle Ludmily Vaňkové zaujímá Karel IV., o jehož životě a době napsala hned šest románů. Tato kronika života našeho nejslavnějšího panovníka vyšla rovněž jako výpravná obrovská kniha Karel IV. – Otec vlasti, s exkluzivním výtvarným doprovodem historických a uměleckých památek.
Vedle slavných historických románů se autorka věnovala také historické sci-fi (Mosty přes propast času, Černá sága) a mimo královskou řadu napsala i další romány z české historie (Čas růží, Stříbrný jednorožec či Čas voní dálkou). Své osobní vzpomínky shrnula v pozoruhodné autobiografii Život na rozhraní věků.
Za celoživotní dílo získala v roce 2019 ocenění Kniha roku. Za zmínku rovněž stojí, že knížky Ludmily Vaňkové vycházely posledních třicet let u jednoho jediného nakladatele, tak se stala jednou z dvorních autorek nakladatelství Šulc-Švarc.
Ludmila Vaňková oslovila významně tři generace čtenářů. Letos 3. února ve věku 94 let své čtenáře opustila, ale zanechala jim své velké dílo. Troufáme si vyslovit přání, že její knihy budou dál přitahovat další generace čtenářů.
Ludmila Vaňková (1927–2022) byla česká spisovatelka, novinářka, překladatelka a redaktorka. Věnovala se také divadlu a divadelní kritice. Její literární dílo čítá třicet sedm historických románů, které stále znovu vycházejí. Milovníky jejích knih nadchla románová šíře, bohatství historie, vzrušující příběhy, stovky zajímavých postav i porozumění dávným lidským osudům, kterými její knihy překypují. Díky tomu se staly nejčtenější současnou českou historickou beletrií.
