Bojíte se rádi? Začátkem dubna zamíří do českých kin nový film režiséra Petera Bebjaka, inspirovaný knihou Smršť z pera jednoho z nejprodávanějších autorů na Slovensku – Jozefa Kariky. Zavede vás do hor daleko od civilizace, kde se začne odvíjet děsivý příběh o větrném démonovi a záhadné stařeně v černých pohřebních šatech.
Váš nový film – mystický thriller s názvem Smršť – vychází ze stejnojmenného knižního příběhu Jozefa Kariky. Čím vás zaujal?
To, co mě přitahuje na jeho knihách, je velmi umné vytváření autentické atmosféry. A pak určitě práce s reálnými událostmi nebo fakty.
Váš filmový příběh se ale ve srovnání knihou posunul. Kam?
Spolu se scenáristou Peterem Balkem jsme náš film obohatili o linku manželského páru, který je na léčení v lázních a chce spolu trávit čas plný procedur a klidu. Ale přesně, jak to bývá v mysteriózních thrillerech, nic z toho se jim nesplní.
Podle Karikovy jiné předlohy jste už natočil úspěšný thriller Trhlina. Nakolik vám dal autor volnou ruku?
Myslím si, že je v tomhle směru velmi otevřený. V obou případech nám dal naprostou svobodu a nechal nás s textem nakládat podle libosti. O to víc to bylo svazující, protože jsme nechtěli zklamat jeho důvěru.
Děj filmu Smršť už jste naznačil. Můžete ho trochu rozvést? Hlavně pro ty, kteří knižní předlohu nečetli a nemají tudíž žádnou představu…
Je to příběh manželského páru, který se ocitne v lázních. Hosté postupně ubývají, protože končí lázeňská sezóna. Do toho se začíná měnit počasí a pomalu se schyluje k větrné smršti. A tím, jak se mění počasí, mění se i vztah mezi našimi hrdiny a na povrch se dostávají tajemství a nevyřčená fakta, která odhalují, že ne všechno je tak růžové, jak se na první dojem může zdát. A ještě tam i straší.
Foto z filmu Smršť: Michal Smrčok
Děsivá legenda, kolem které se točí filmový děj, má prý reálný základ. Je to pravda?
Ano, základem jsou různé zkušenosti s působením takzvaného halného větru. Jde o teplý nárazový vítr, který často způsobuje značné škody – strhává střechy a ničí lesy. A má i vliv na psychiku a jednání lidí. V místech, kde se tento vítr fénového typu objevuje, narůstá počet onemocnění, a to od migrén až po psychózy. Rychlé změny tlaku vzduchu, které jsou s ním spojené, mají podle několika místních legend řadu negativních účinků. Objevuje se podrážděnost a někdy dokonce až agresivita. No a od tohoto poznání se odvíjí náš příběh.
Do hlavních rolí jste obsadil známé a oblíbené herce Aňu Geislerovou a Tomáše Maštalíra. Tahle jména byla jasná hned od začátku? Byly jim role „šité“ na míru?
Už v době, kdy jsme s Peterem Balkem pracovali na scénáři, bylo toto herecké obsazení pro nás určující. Je velmi důležité, abyste přesně věděli, kdo věty, které ve filmu zazní, a situace, které se budou dít, bude hrát. Pomáhá to při psaní. Jinak Tomáš hraje forenzního psychologa Martina Langa a Aňa jeho manželku. Jejich vztah právě prochází krizí a oni se ho pokoušejí zachránit.
Co podle vás Aňa a Tomáš filmu přinášejí? Jak byste definoval jejich herectví?
Promyšlené, ale autentické, plné emocí a talentu. Je velmi příjemné vidět, když se herci dokážou navzájem inspirovat, když se vzájemně posouvají.
Foto z filmu Smršť: Michal Smrčok
Mimochodem, prý na filmovém plátně uvidíme i spisovatele Jozefa Kariku?
Je to pravda. Tak jako v Trhlině, tak i ve Smršti jsme pro Jozefa našli herecký part. Ale nesmíte moc mrkat, abyste ho nepropásli, což samozřejmě myslím v legraci.
Představitel forenzního psychologa Martina Langa, herec Tomáš Maštalír, mi prozradil, že s vámi pracuje moc rád. Mimo jiné i proto, že vás vnímá jako klidného, trpělivého a laskavého člověka. Jaký vy obecně máte vztah k hercům?
Na jejich práci, na jejich talentu a na jejich jistotě stojí moje práce. Obdivuji je za to, co dokážou. Proto se snažím vytvořit jim co nejlepší prostředí.
Sám jste herectví vystudoval a chvilku se jím živil. Nechybí vám? Už jen kvůli tomu, že nepřináší tolik stresu a zodpovědnosti jako role režiséra a producenta.
Ten minulý čas není na místě. Pokud je možnost a čas, tak se před kamerou rád objevím. Tak tomu bylo v Učitelce režiséra Jana Hřebejka nebo teď nedávno v novém filmu Terezy Nvotové. Důležité je, o jaký jde scénář, jací lidé stojí za projektem, jací jsou tam herci a tvůrčí tým. Samozřejmě prvořadé je, jestli mám na konkrétní dobu volno.
Pojďme ještě k vašemu novému filmu, který zaujme nejenom zápletkou a hereckými výkony, ale i strašidelnou atmosférou slovenských lázní Sliač. Jak jste tohle místo objevili?
Úplně jednoduše – kdysi dávno jsem tam se svým přítelem Andrejem Dúbravským strávil Valentýna. Velmi zachovalá architektura a celkově divný pocit odříznutosti od okolního světa na mě působily už tehdy. Bylo to dost skličující. Ale je to místo, kde si opravdu naplno užijete přítomnost toho druhého.
Knižní předloha filmu. Vydalo nakladatelství Argo.
Jaké pocity ve vás zanechalo samotné natáčení? Jak na něj vzpomínáte?
Mám rád natáčení mimo Bratislavu – protože štáb a herci existují jen pro ten daný projekt. V daném čase se natáčení stává středem vesmíru. Je to vždy velmi intenzivní.
A co byste si přál, aby si z vašeho nového filmu odnesli diváci?
Chtěl bych, aby je bavilo sledovat a odkrývat postupně tajemství postav a rozšifrovat celý příběh naší hlavní dvojice. Aby se báli, bavili a aby zůstal v jejich hlavách.
Jak vy sám vůbec vnímáte strach? Má v sobě podle vás něco pozitivního?
Ano, kontrolovaný pocit strachu v prostředí kina nebo v bezpečí domova umí přinést velmi příjemný pocit uvolnění. Pokud si představíte, že strach, který prožíváte, je jen něco, co jste si sami vybrali, něco, co chcete sami zažít.
Za pár dní nás čeká jaro. Na čem aktuálně pracujete?
Právě dokončujeme třídílnou minisérii Vedlejší produkt pro Českou televizi a v létě bychom rádi začali točit film o slovenském zpěvákovi Karlovi Duchoňovi.
A co děláte, když netočíte? Z čeho čerpáte energii?
Volno mám málokdy, ale když už na něj dojde, velmi rád ho trávím se svým přítelem. Je to velmi talentovaný malíř, má inspirující vidění a vnímání a vždycky vymyslí něco zajímavého, kam jít a co vidět.
Máte ve svém nabitém programu čas na knížky? V klidu si sednout a ponořit se do příběhu?
Určitě, protože mnoho knih má v sobě filmový potenciál. Takto jsem objevil knihu Eleny Lackové (velmi dobře zpracované Milenou Hubschmannovou). Jmenuje se Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou a skýtá neuvěřitelně autentický a detailní vhled do života Romů v okolí Velkého Šariše. Dokážu si ji představit jako velmi zajímavý film.
Peter Bebjak je oceňovaný slovenský režisér, jehož tvorba se vyznačuje osobitou atmosférou a režijním pojetím. Od krátkých filmů (Voices, Skvrna), přes televizní seriály a minisérie, (např. Případy 1. oddělení, Město stínů, Za sklem, Spravedlnost, Herec) až po celovečerní filmy (Meruňkový ostrov, Čára, Trhlina, Zpráva) je zřejmý jeho cit pro žánr a precizní práci s hercem, kterou zřejmě ovlivňuje také fakt, že vystudoval herectví a působí příležitostně i jako herec (Učitelka, Vodník). Je také autorem scénářů (Zlo, Čistič). Jako producent je podepsán pod řadou úspěšných televizních seriálů – např. Kriminálka Anděl, Specialisté, Nevinné lži, Případy 1. oddělení, Mordparta a další. Film Čára mu vynesl na MFF Karlovy Vary 2017 Křišťálový globus za nejlepší režii, a jeho historické drama Zpráva (2020) bylo za Slovensko nominováno do soutěže o Oscara pro nejlepší zahraniční film. Je držitelem tří Českých lvů za projekty Spravedlnost, Herec a Devadesátky.
Text: Martina Vlčková
Foto: Peter Zakovic; Michal Smrčok
