Novinář z MF DNES Jakub Pokorný vydal už šest knih tipů na výlet, a z toho v Našem nakladatelství tři, Bizarní Česko, Strašidelné Česko a letos v květnu Lahodné Česko. To je gastronomický průvodce trochu ve stylu Lukáše Hejlíka nebo televizního seriálu Příběhy starých hospod. Obsahuje sto kapitol a najdete tam třeba vyprávění jednoho ze dvou lidí, kteří znají tajný recept na Fernet Stock, nebo paní Kopové, která založila v Hustopečích úspěšnou Mandlárnu. Jsou tam příběhy hořických trubiček, miletínských modlitbiček a pardubického perníku, a také kapitola o hrabalovském pivovaru v Dalešicích,kde se točily Postřižiny.
Z ní je i tato ukázka:
Pivovar v Dalešicích na Vysočině se proslavil jako místo natáčení filmu Postřižiny od režiséra Jiřího Menzela, podle knihy Bohumila Hrabala. Především je to ale český pivovar z éry první republiky, kde je z každé smaltované tabulky, z každé latě na sudu, z každé cihly cítit ten starý secesní svět ctihodných pánů se zatočenými kníry s půllitrem v ruce.
On také režisér Menzel v roce 1980 (loni bylo tomu filmu 45 let) natáčel v Dalešicích právě proto, že se tam pivovar z požadované doby tak krásně zachoval. Dnes ho vlastní dva architekti, kteří ho koupili jako ruinu a do Dalešic zvou i na muzeum Postřižin a starého pivovarnictví. Dokonce se tu říká, že Dalešice mají jako pivovar „tři životy“. První život, to je barokní pivovar, který postavil někdy kolem roku 1727 hrabě Jindřich Josef hrabě Daun, a to existoval ještě starší pivovar, ale ten stál o kus dál v areálu zámku. Druhý život byl ten filmový a třetí život současný. Jelikož často jezdím do pivovarů autem, zeleného velikonočního piva jsem si mohl jen líznout. Ale vaří tu třeba i třináctku Fledermaus, což je německy netopýr a to pivo je černé jako zvíře, po kterém se jmenuje. Pivovarská restaurace sídlí v klenutém sklepě na nádvoří a doplňuje ji letní hospůdka s posezením na lavicích ve dvoře.
Nymburk vs. Dalešice
Já jsem Postřižiny viděl už před docela dlouhou dobou a při návštěvě sněhobílého pivovaru se na ně pomalu rozpomínal. Pamatoval jsem si, že tam Magda Vašaryová leze na komín a v muzeu jsem byl poučen, že „ten slavný komín“ je právě nade mnou, někde mezi kotelnou a strojovnou. Rudolf Hrušínský tam usne na jejích ňadrech, což je výjev, který je před branou do „akciového pivovaru“ ztvárněn formou naivního sousoší spojeného s lavičkou. Ale hlášku „Nudíte se, kupte si medvídka mývala“ už jsem si nepamatoval. Trochu kuriózní je, že Dalešice ve skutečnosti „hrají“ nymburský pivovar, ve kterém se dodnes vaří „Postřižinské“, ale sebraly mu slávu. Nymburský pivovar, kde Hrabal opravdu žil, prostě není tak úhledný a nemá tak vybudovanou tu návštěvnickou infrastrukturu a image jako Dalešice. Ale pro pochopení Postřižin by asi člověk potřeboval obojí.
Do muzea v Dalešicích jsem šel nakonec sám a expozice je hustě multimediální. Prováděl mě herec promítaný na stěně, který měl v každé místnosti výklad a občas mě i opakovaným „račte panstvo“ výstavkou i trochu popoháněl. „Nahnal“ mě i do kinosálu, kde zopakoval filmovou hlášku: „Vy jste která, vy jste něčí švagrová?“ Normálně by se ženské obecenstvo asi smálo, ale já tam seděl ve tmě na prohlídce sám a bohužel nejsem ničí švagrová.
A pak už mi umělá postřižinská inteligence nasvěcovala parní pivovarský stroj, transmise, káď ve varně a další dobový industriál, u kterého se vždycky stydím, protože ztratím tu nit, jak na sebe výrobní postup v parostrojním pivovaru navazoval. Něco se tu dochovalo, něco je dovezeným exponátem, ale každopádně jsou to nádherné nablýskané retro stroje, takže jsem byl spokojený.
Většina lidí vnímá Dalešice hrabalovskou optikou, ale ne všichni. I to je svým způsobem půvabné. Pro někoho je to možná hezký dvůr, kde se dá dobře chlastat nebo si dát jedno v přestávce cyklistického výletu. Když jsem čekal na prohlídku muzea, seděla se mnou vedle na lavici rodinka a zaslechl jsem puberťáka, jak říká: „Jó, prej se tu natáčel nějakej film.“
redakčně kráceno
Vydalo nakladatelství Pangea, 2026
Text: se svolením nakladatelství
Foto: z archivu nakladatelství Pangea
