V létě roku 2020 v médiích mezi zprávami o pandemii trochu zapadla zpráva, že astronomové pod ledovým povrchem Pluta objevili oceán s tekutou vodou. To okamžitě spustilo jak vědecké spekulace, tak fantazii autorů sci-fi. Plutoshine od britské spisovatelky Lucy Kissick líčí budoucnost, ve které se lidstvo trpasličí planetku pokouší přeměnit na obyvatelnou kopii Země.
Nejprve bychom si měli vyjasnit jednu věc. Pluto rozhodně není ideální planeta pro terraformaci. Teploty se zde běžně pohybují kolem mínus dvě stě stupňů Celsia, jeden rok tady trvá bezmála 250 let a případní obyvatelé se musí připravit na mnohem nižší gravitaci než na Zemi.
Z Evropské vesmírné agentury k bestselleru
Lucy Kissick tohle všechno ovšem moc dobře ví. Je to koneckonců významná britská vědkyně, která na univerzitě v Oxfordu terraformaci studovala. Pracovala v Evropské vesmírné agentuře a než se pustila do psaní Plutoshine, dokonce rozjela projekt, který zkoumal možnosti přeměny nehostinného Pluta na místo k životu.
Tudíž všechno, co se v Plutoshine objevuje – od nápadu s využitím obřích zrcadel až po úskalí zakládání kolonie tak daleko od Země – dává smysl. A na příběhu to jde vidět. V místech, kde by se neznalí autoři uchýlili ke zkratce nebo fantazii, se Lucy Kissick drží vědy. Ale nenudí. Naopak – čtenář se při čtení dozvídá ohromné množství zajímavostí.
Sci-fi pro čtenáře Marťana
Dokonce i člověk, který sci-fi žánru obvykle neholduje, si Plutoshine užije od první do poslední stránky. Ačkoliv zde autorka pracuje s vědeckými pojmy a zajímavostmi, pod ledovým povrchem se ukrývá příběh, který ze všeho nejvíc připomíná detektivku.
Plutoshine tímto navazuje na oblíbené knihy Andyho Weira. Weirovy knihy Marťan, Artemis a Spasitel se staly světovými bestsellery (a inspirovaly film s Mattem Damonem) právě díky tomu, že čtivou a přístupnou formou realisticky zachycují, co by se mohlo stát, kdyby člověk uvízl na Marsu/na Měsíci/v hlubinách vesmíru.
Vědecké objevy podané čtivou formou
Zatímco v 50. a 60. letech bylo sci-fi většinou postavené na tom, že se autoři pokoušeli představit si budoucnost a objevy na základě fantazie (je dobré si připomenout, že 2001: Vesmírná odysea vznikla ještě před stanutím prvního člověka na Měsíci, takže moc jiných zdrojů než představivost se nenabízelo), v současné době přibývá knih postavených na tom, jak neuvěřitelně se rozrostly naše znalosti o vesmíru.
Autorce slouží ke cti, že na prvním místě je příběh. Ačkoliv nepochybně spoustu důležitých a nesmírně zajímavých vědeckých zajímavostí musela vypustit, to, co zůstává, se čte jedním dechem. Při čtení Plutoshine tak spolu s hrdiny mrznete v nepředstavitelných mrazech, pozorujete hvězdné nebe a představujete si, jaké by to asi bylo začít život na úplně jiné planetě.
Kniha, kterou hltal i šéf NASA
Lucy Kissick ve volném čase natáčí videa na YouTube o vesmírných zajímavostech. V jednom z videí zmiňuje svoje tři největší životní přání:
1. Být součástí týmu, který objeví mimozemský život.
2. Odstěhovat se se svými nejbližšími na Mars a založit tam nezávislou a svobodnou komunitu.
3. Vydat sci-fi knihu.
Body číslo jedna a dvě zatím sice čekají na odškrtnutí, nicméně sympatické britské vědkyni se nedá upřít jedna věc – svou knihou probudila zájem o Pluto a problematiku terraformace. Plutoshine se stalo úspěšnou knihou jak v Británii, tak v Americe, a šušká se, že si ji na dovolenou zabalil dokonce i šéf NASA!
Vydejte se na Pluto taky – skafandr nepotřebujete!
Text: Žofie Sedláčková
Foto: Štěpánka Levá
