RECENZE: Je to jedenáct let, kdy vyšla první kniha ze série podivného světa – Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. O čtyři později byla velmi úspěšně zfilmována v režii Tima Burtona. Lepší péči si vlastně příběh podivných ani nemohl přát. I když se od své knižní verze v mnoha drobnostech lišil. Následovalo 5 dalších knih, které byly odrazem nekonečné fantazie a představivosti Ransoma Riggse. Knihy plné napětí, odhodlání, statečnosti a přátelství. Letos vychází příručka, průvodce jeho světem, který stvořil psaním jednotlivých stránek – Muzeum divů.
 

Dá se vymyslet ještě něco navíc? Něco, co má přidanou hodnotu? Ano. Pro všechny, kteří už měli tu čest číst příběhy podivných v čele s Jacobem, je Muzeum divů posledním kouskem skládanky, třešničkou na dortu. Pro naprosté nováčky se zase může stát bránou do nového světa plného zvratů, zajímavých obratů a hlavně lidí, kteří jsou přesně tím, čím mají být.

Důsledný a důmyslný. Krásně zpracovaný. Plný fotografií a maličkostí. Snadno se čte, protože slečna Peregrinová dokáže cokoliv podat s humorem a lehkostí sobě vlastní. Protože rada „Uteč“ nebo „Uteč rychleji“ jsou prostě tak skvělé s kontextem i bez. Kromě hrubého třídění schopností podivných získáte přehled o jejich úkrytech, praktické rady a návody, jak splynout s davem v každé dekádě, a co dělat, když vás odhalí. Má prostě všechno, co byste jako podivní sami potřebovali vědět. To, co mě na jeho knihách vždycky fascinovalo, byly fotografie, které mají naprosto zásadní roli. Stejně jako grafické zpracování jednotlivých knih. Jako byste v ruce drželi umělecké dílo, které promlouvá tichým hlasem a vyvolává tajemnou atmosféru.

Svět podivných si přesně něco takového zasloužil. A pokud patříte mezi šťastlivce, co zbytek knih zatím neobjevili, pak vám i trochu závidím. Máte před sebou napínavou a úžasnou cestu.

Text: Tereza Nováková
Foto: Markéta Havlová