Láska, partnerství a intimita v otázkách a odpovědích – to je podtitul knihy s názvem Tajemství šťastných vztahů. Jejím napsáním Denisa Říha Palečková splnila dlouholeté přání nejen sobě. „Lidé většinou tiše čekají, že vztah bude dobře pokračovat sám od sebe. To je ale omyl,“ říká žena, která už dvacet let vede tematické kurzy.

Pochopí to tajemství slibované názvem knihy každý čtenář?
O vztazích se učíme pořád. (smích) Knížka je nejen o partnerských vztazích, ale i o vztahových souvislostech. Obrovskou roli v tomto tématu hraje naše vnitřní nastavení, často protkané zraněními z dětství. Obsah knihy je také o vztahu k sobě, k rodičům i dětem. Najdete v ní téma intimity a sexuality. Čtenáři mohou díky této kombinaci pochopit, co všechno utváří partnerský vztah. Nejde jen o to, jak se lépe naučit komunikovat s partnerem nebo jak mít lepší sex.

Je kniha primárně pro ženy nebo by si ji měl přečíst i muž?
Téma je univerzální, oslovuje ženy i muže v několika generacích. Část knihy tvoří odpovědi na otázky, některé jsou v ženském rodě, jiné v mužském rodě, jinde zase mluvím k mužům i ženám dohromady. Kniha otvírá témata, se kterými se lidé běžně setkávají. Právě už jen jejich pojmenování přináší úlevu, a navíc ukazuje cestu ven z bolavých situací.

Proč jste se rozhodla napsat v dnešní online době tištěnou knížku, když jste tak aktivní na sociálních sítích?
Kniha o vztazích byla dlouho na mém „to-do-listu“. Mnozí lidé se mě už roky ptali, kdy ji napíšu. Sama knihy miluju a raději si tisknu i delší text, který dostanu v online podobě. Věřím, že mnoho lidí to má podobně – držet v ruce knihu je něco jiného, než když stejnou informaci slyšíme nebo i čteme na internetu. To se mi ostatně potvrzuje. I lidé, kteří mě sledují už roky, a knížku si přečetli, mi píší, že číst, to je něco úplně jiného, a dochází jim nové souvislosti. Z toho mám velkou radost.

Celý náklad prý byl během chvíle vyprodán?
Domnívala jsem se, že první náklad bude pět tisíc kusů, nakonec se nakladatelství rozhodlo jen pro dva tisíce. V dnešní době je kdekdo opatrný v investicích, nicméně celý náklad byl během prvního týdne komplet pryč. Naštěstí jsme ještě před Vánocemi stihli dotisk, ten už je větší. Na knihu mám krásné zpětné vazby! Lidé, kteří mě znají, a knihu si koupili, teď dokupují další výtisky i pro své rodinné příslušníky a kamarády. Často slyším, že kniha by měla být ve všech školách.

Sdílíte i osobní příběhy, hned na začátku je poměrně intimní rodinné odhalení.
Kniha je nejen sestavou otázek a odpovědí s praktickými tipy, které čtenáři rovnou mohou začít využívat. Každá větší kapitola začíná osobním příběhem. Některé jsou i moje a mé rodiny. Moc mě bavilo je psát, dodávají knize sílu a hloubku. Moji rodiče i prarodiče zažívali krach manželství do roka po příchodu prvního dítěte. I to mě vedlo ke studiu vztahů a sexuality. Se svatbou a potomky jsem byla dlouho opatrná, ale nakonec jsem po několika generacích změnila naše rodové nastavení. Považuji za velkou výhodu, že jsem už od svých dvaceti let jezdila na různé seberozvojové semináře, studovala vztahy a sexualitu.

Kde se vzaly příběhy, které nejsou vaše osobní?
Lidé mi už dlouhé roky píší svoje příběhy i otázky. Od roku 2018 jsem začala pravidelněji odpovídat ve formě videí a velkou část knihy tvoří právě odpovědi na otázky lidí, kteří mě sledují ve veřejném prostoru, nebo jde o odpovědi na otázky z mých uzavřených online programů.

Co na knihu říkal váš manžel? Viděl osobní příběhy stejným úhlem pohledu?
Knihu přečetl jedním dechem a říkal, že je dojatý. Bylo to vtipné. Můj muž je totiž specifický tím, že se moc nepohybuje na internetu a nemá rád jakékoliv obrazovky. V podstatě mou práci tedy nikde moc nevidí, kromě živých kurzů. Přestože spolu žijeme dlouho, až skrze knihu se prý dozvěděl spoustu nových věcí.

Jak jste spolu dlouho?
Manželé jsme od roku 2014, bydlet jsme spolu začali o tři roky dříve. Náš vztah ale začal už v devadesátých letech. Tehdy jsme spolu ještě nechodili, protože jsem měla jiného partnera. Chodit jsme pak spolu začali asi za deset let, a dopadlo to tak, že máme dva syny, je jim šest a osm let.

Jak mají lidé pečovat o partnerský vztah?
Velkou neplechu tvoří předpoklad, že vztah by se měl vyvíjet dobře sám od sebe. Ti, co mají štěstí, se zamilují, mají spoustu hezkých zážitků. Ze začátku dáváme partnerovi spontánně hodně pozornosti, lásky, myslíme jeden na druhého v dobrém. Po čase se ale naše pozornost posune jinam. Do práce, na děti, na domácnost... A stále většinou tiše čekáme, že to bude pokračovat dobře samo od sebe. To je ale omyl.

Co tedy vztah vyžaduje?
Péči. (smích) Vždyť auto vyžaduje servis, domácnost vyžaduje úklid. Všechno v našem životě vyžaduje kontinuální péči, na to lidé zapomínají, a pak se diví. Přitom si spolu nedali schůzku i měsíce, aby spolu strávili čas, do hloubky si popovídali, zažili spolu něco hezkého. Péče o vztah není ve výsledku velká věda. Velká věda je ale pochopit, že se o to máme starat. A také nesmíme předpokládat, že druhý člověk prožívá svět úplně stejně jako já. Měli bychom být ochotni porozumět jeden druhému. Naslouchat si a podržet se, když jde do tuhého.

Opakovaně se mi v minulosti stalo, že jsem od partnerky slyšel „černá“. Pro jistotu jsem to zopakoval. Divili jsme se ale oba, protože prý myslela „bílá“. Zdálo se to oběma jasné, ale nebylo to jasné.
Přesně tak. Tolik věcí přehlédneme, myslíme si, že jsou jasné. Týká se to i oblasti těla. Partnerovi často dáváme typ doteků, které si přejeme pro sebe. V oblasti komunikace mu také dáváme to, co si přejeme pro sebe. Dochází k mnoha nedorozuměním, protože každý máme jiný životní příběh. Často máme jako muži a ženy odlišné vnímání světa, odlišné potřeby. Stojí za to poznávat: „Aha, ten druhý to fakt vnímá jinak než já, potřebuje něco jiného.“ A je to v pořádku.

Vaše zkušenost z mnohaleté praxe lektorky partnerských vztahů je, že je v drtivé většině případů vyhráno, pokud mají partneři aspoň trochu chuť něco dělat. Může se ale do vztahu vrátit ještě ta původní zamilovanost, která trvá první rok nebo dva? Zároveň totiž bývají překvapení, že se to neděje…
Ano, zmíněný pohodový vztah může „sám od sebe“ trvat i rok nebo dva. U většiny párů trvá tři až šest měsíců, než se objeví první konflikty. Pak jdeme víc do hloubky, aktivují se vnitřní zranění a nedorozumění. K tomu se pak přidává dramatická změna životního stylu spolu s příchodem dětí, rekonstrukcí domu, stresem v práci… Tím dochází mnohdy k odcizení. Někdy se stane něco hluboce bolavého, jindy se zase děje klasické „stokrát nic umořilo osla“ ve stylu – „Nevidí mě… neslyší mě… pořád mi něco vyčítá…“ Jsou to drobnosti, ale postupně se nabalují. Začneme se uzavírat a máme pocit odcizení, což někdy vede k mylné domněnce, že už není cesty zpátky. Lidé pak říkají, že žijí jenom vedle sebe, že už je nic moc nespojuje.

Co když se při snaze o řešení situace vynořuje vztek nebo jiné emoce považované za negativní?
Při opětovném přibližování se k sobě, když jdeme pod povrch, vylézají bolavé věci. Když si ale dovolíme se s nimi konfrontovat a hledáme cestu k sobě, můžeme být překvapení silnou vlnou lásky i vášně. Je tam hodně emocí, což bývá vidět při rozvodech. Zášť a ubližování si, které ani jedna strana nečekala. To jsou projevy zraněné lásky. Když se tohle vyčistí, často se aktivuje velká láska vůči druhému. Na to musím upozornit, protože páry, které chtějí jít od sebe, si neuvědomují, že to tam je. Myslí si, že už to mezi nimi vychladlo, není tam žádná vášeň…

Co jste se musela naučit vy sama?
(delší ticho) Na to se mi hůř hledá odpověď, protože už mi přijde samozřejmé, co dnes s manželem žijeme. Oba jsme se naučili, že když jsme přetížení nebo naštvaní, je lepší nemluvit a konflikt ukončit objetím nebo milováním. Mám také pocit, že jsem si dobře vybrala partnera.

Mgr. Denisa Říha Palečková
Přední česká lektorka partnerských vztahů a intimity. Přináší zcela nový pohled na sexualitu a metody, jak tuto oblast využít pro zdraví, štěstí a osobní rozvoj. Učí, jak žít lásku a vášeň v jednom vztahu i po mnoha letech.

Text: Jan David
Foto: Kateřina Tůmová