RECENZE: Klan Havranových se schází uprostřed sněhové bouře, aby po smrti rodinného patriarchy dostál jeho poslední vůli a strávil na zámku Rabenštejn jednu společnou noc. Odměnou za to má být všem podíl na nemalém dědictví. Místo toho však začnou jeden po druhém umírat.
 

Druhý román českého spisovatele Martina Paytoka s názvem Láska, smrt a všechno zlý je žánrovým mixem detektivky s prvky hororu. Anotace nepřehání, když dílo označuje za Deset malých černoušků optikou Guillerma del Tora, protože přesně to jako čtenář dostanete. Po úvodním představení četných a mnohdy ne zcela sympatických postav dochází k prvnímu úmrtí, které je pod rouškou noci a zimy opravdu nepříjemně mrazivé. A bude hůř.

Po pozvolném začátku příběh nabírá na obrátkách a napětí by se dalo krájet. Atmosféru samoty, strachu a paranoie tváří v tvář neznámému vrahovi buduje autor výborně, stejně jako jemnou pavučinu nakřáplých vztahů mezi postavami. Postupně se odhalují motivace jednotlivých záští a rodinná historie jako celek, což v příběhu působí vítané drama. Hrdinové zažívají vlastní malé proměny, ať už se jedná o přehodnocení vztahu k příbuzným nebo Bohu, a jsou díky tomu plastičtí a uvěřitelní. Zajímavé je i zasazení do zvláštního bezčasí v českých kulisách – v celé knize není zmíněna žádná konkrétní technologie, která by udávala jasné časové určení, absence mobilních telefonů nebo internetu však funguje díky vyvolané situaci velmi organicky.

Za zmínku stojí také grafická úprava, která je na žánrové poměry mimořádná. Sazba je velmi povedená a na několika místech dodává textu díky převrácení barev další dimenzi. Text provází i řada ilustrací Lubomíra Kupčíka, které zobrazují jednotlivé postavy, a podrobný rodokmen spolu s mapkou zámku tak čtenáři usnadní orientaci v příběhu. 

Paytok rozehrává na bezmála čtyř stech stranách strašidelné rodinné drama, v němž neschází napětí, břitké dialogy a přenádherná grafika. Tohle je prostě kniha, kterou chce mít v knihovně každý pravý knihomol!

Text: Michaela Merglová
Foto: Markéta Havlová