Než jsem tě poznala, Poslední dopis od tvé lásky nebo čerstvá novinka Loď plná nevěst. Romány britské spisovatelky Jojo Moyesové patří mezi ty, které si čtenáři pamatují celý život. Málokdo ale ví, že život této spisovatelky by taky vydal na román...
Nechybělo totiž málo a Jojo Moyesová by své největší bestsellery nikdy nenapsala. Coby čerstvá absolventka žurnalistiky se potloukala Londýnem a moc nevěděla, co se sebou. Do novin ji nechtěli vzít, protože byla příliš nezkušená, a tak jí nezbývalo nic jiného než vzít zavděk tomu, co našla…
Během následujících let si vyzkoušela práci operátorky taxíků, bankovní úřednice, reklamní textařky pro cestovní kancelář, a dokonce i přepisovatelky textů do Braillova písma. Nebyly to dobře placené práce, ale Moyesová neměla moc na výběr. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré – nikde jinde by nepoznala takovou rozmanitou směs lidí a neuvěřitelných historek.
Nakonec získala i svou vysněnou práci v novinách a deset let pracovala na plný úvazek jako novinářka. Dokonce strávila rok jako reportérka v Hongkongu. Tou dobou si ale začala uvědomovat, že to, co se původně zdálo jako práce snů, zas tak perfektní není.
„Neměla jsem žádný volný čas, v práci jsem trávila deset hodin denně, a i po návratu z kanceláře jsem byla neustále na příjmu,“ zavzpomínala Jojo Moyesová v jednom rozhovoru. „A uvědomila jsem si, že úplně původně jsem nechtěla psát články do novin, ale romány. A tak jsem začala.“
Jenže první rukopis nakladatelé odmítli. Druhý také. A třetí jakbysmet. Při psaní čtvrtého románu Moyesová zjistila, že je těhotná a zařekla se, že pokud i tento příběh redaktoři zavrhnou, na psaní se vykašle a najde si jinou práci.
Jenže už první tři kapitoly vzbudily takový zájem, že se nakladatelé začali předhánět, kdo za rukopis zaplatí víc. A v roce 2002 debut Jojo Moyesové s názvem Schovej mě v dešti konečně vyšel. Mladé autorce se splnil sen.
Existují dva typy spisovatelů. Jedni náhle zazáří a oslní svým debutem čtenáře natolik, že už se po zbytek kariéry snaží úspěchu první knihy jenom přiblížit. Druzí se postupně zlepšují a proslaví se až některou pozdější knihou. Jojo Moyesová patří do druhé kategorie. Díru do světa totiž udělala až svou sedmou knihou Než jsem tě poznala. Rázem se i předchozí, průměrně prodejné knihy dostaly na žebříčky bestsellerů.
Jako by čtenáři teprve zpětně docenili, jak skvěle umí Jojo Moyesová psát.
Pravdou je, že její knihy nejsou žádná tuctová červená knihovna. V každé knize Jojo Moyesové se objevuje důležité téma. V Než jsem tě poznala to bylo téma eutanázie, ve vynikající knize Dívka, již jsi tu zanechal, problematika obchodu s uměním, které ukradli nacisté.
Novinka Loď plná nevěst se zaměřuje na zapomenutou kapitolu dějin, kdy se během druhé světové války britští vojáci často seznámili s ženami z jiných koutů světa, zamilovali se, a po válce si své nové nevěsty přivezli domů, kde obě strany čekal šok a vystřízlivění.
Právě to, že autorka často vychází ze skutečných příběhů, je nejsilnější stránka jejího psaní. V některých knihách vlastně ani nejde o romantiku, spíš o lidské vztahy jako takové. Celé to působí dojmem, že to nejsou literární postavy, nýbrž lidé z masa a kostí. Možná si je Jojo Moyesová vymyslela, možná se nechala inspirovat osudy lidí, které potkala během svých předchozích zaměstnání.
Ale jisté je, že právě lidé jsou jádrem jejích příběhů. A jádrem celého jejího úspěchu.
Text: Žofie Sedláčková
Foto: Markus Wissmann
