Nejnovější román Simony Bohaté je pestrou freskou, zdánlivě jen dalším románem o dobách socialismu, avšak díky autorčinu vypravěčskému talentu, smyslu pro příběh a citu zachytit mizející podoby města a jeho obyvatele, rozhodně stojí za pozornost a patří k tomu lepšímu, co se v tuzemské beletrii danými tématy zabývá. Snad i proto byl Klikař Beny letos nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Palmknihy Litera za prózu. Audioknihu vydalo v letošním roce v interpretaci Jana Zadražila a v režii Hynka Pekárka OneHotBook.

Zadražil román interpretuje s určitým náznakem mladického drsňáctví v hlase, zároveň se mu výborně daří navodit atmosféru světa dobových puberťáků, čehož dosahuje, aniž by dílo karikoval nebo aniž by musel přehrávat. Díky tomu autenticky a příjemně vyzní jak floutkovství postav a četné vtipné momenty příběhu, tak zároveň celková nepříjemná a tíživá atmosféra. Například z postavy Růženy, která se až s hororovou estetikou mstí svému tyranskému otci, jde v Zadražilově podání opravdu strach. Interpret u ní místy zvolil polohu určité odtažitosti, častěji však vsadil na krutou žoviálnost, která (právě vzhledem k postavě a celkové náladě, s jakou Bohatá dané situace napsala) dokáže tolik zapůsobit. Nejlépe ovšem vyznívají postavy Benyho mladšího bratra a zejména pak epizodní postavy dělníků, které podává obvykle s jistou bodrostí a tónem lidovosti.

Jan Zadražil se důstojně vyrovnal i s nástrahami, jako je třeba neumělý zpěv Julky – dívky přátelící se s Benym, ale především s Fabrikantem, jenž Benymu poskytuje prostor k bydlení, a hlavně k vyvolávání fotek. Její zpěv svádí k parodování, avšak interpret těmto svodům odolává a zmíněné začleňuje do své četby nerušivě. Podobných situací bychom nalezli více. A když už k jisté karikatuře Zadražil sklouzne, vždy jen na místech, kde dokáže pobavit, ale zároveň nijak nenaruší celkové vyznění díla.

Text: Přemysl Krejčík
Foto: se svolením OneHotBook