Mrznou při výzvě nocovat ve spacáku v jeskyni i na sněhu. Odhalují záludné fungování sprch na žetony. Upozorňují, na co si dát pozor u grilované klobásy. „Diváky víc baví, když trpíme, než když jsme vyvalení někde na lehátku,“ potvrzuje se smíchem Vojtěch Říha, autor knihy Kempiči. Novinka vyšla z příběhů stejnojmenného seriálu internetové televize o poznávání českých kempů. Je to zábavné čtení nejen k vodě.
Proč je kniha nepostradatelným a zároveň i postradatelným rádcem pro milovníky kempinku, jak zní její podtitul?
Aby čtenáři věděli, že v knížce nenajdou stoprocentně seriózní tipy a triky na to, jak v kempech fungovat. Popisujeme sice zkušenosti, na co všechno se dá v kempu narazit, ale hlavní je v knížce humor a nadhled.
I když se z obálky smějete dva týpci, nenapadlo mě, že se u čtení budu smát také. Neznal jsem váš stejnojmenný internetový seriál Kempiči. Proč je v podtitulu slovo rádce a ne to, že je to nejbláznivější nebo nejvtipnější knížka z českých kempů?
Počítáme, že knížku si budou kupovat zřejmě zejména lidé, kteří do kempu jezdí. Moje představa je, že si ji otevřou někde na lehátku u vody nebo v karavanu, a budou se bavit. A to použití slova „rádce“ – přece jenom po kempech jezdíme, povědomí o nich máme, takže nějaké rady se přece jenom dozví.
Kniha je také o vzniku internetového seriálu s názvem Kempiči. Na obálce jste vyfocený s kamarádem Štefim, knihu jste napsal sám, uvnitř jste představení čtyři. Kdo jste?
Celý projekt jsme začali ve dvou. Já a můj kolega Kuba Štefanec, alias Štefi, jsme jako otcové zakladatelé. Popisuju vše od samotného zrodu, kdy jsme se Štefim uvízli během covidu na jedné chalupě. Museli jsme tam zůstat, nechtěli jsme se nudit, tak jsme vymýšleli různé nápady. Vyšel z toho pořad, který jsme hned po nejbližších prázdninách začali točit. To je ta druhá linka knihy, jak v dnešní době v České republice vzniká nový internetový pořad. Dělali jsme to dva roky, než se Štefi přestěhoval do Thajska, kde dneska žije, a odkud nám fandí na dálku.
V Thajsku ale asi nežije pod stanem, ne?
To sice ne, ale zařídil si kočovný život. Pohybuje se po ostrůvkách, v cestování se našel.
A další lidé z fotek?
Průběžně jsme je přibírali do štábu. Třetí důležitou postavou je Martin Sedláček, který se stal kameramanem a začal nám dělat i postprodukci. Další jsou moderátoři. Postupem času jsme totiž došli do fáze, kdy každý díl natáčí jiná dvojice. Jsem tam ale vždy i já a třeba kamarádi z nových hereckých talentů tady v Česku.
Jste také herec Klicperova divadla v Hradci Králové. Tam se učíte role, tady tvoříte vtipné outdoorové příběhy. Jak vnímáte tyto odlišné světy?
Je to dost rozdílné, ale v tom je to zajímavé. Jako herec mám zodpovědnost jenom sám za sebe, celým představením nás vede režisér. Tady je to náročnější, jde o celkový výsledek, navíc je herectví dost odlišné od moderování. Sice jsem moderoval nějaké plesy, ale stále se učím. Když se podívám na naše první díly, tak oproti těm posledním vidím rozdíl. Ze začátku jsme byli strašní a teď jsme míň strašní.
Na chalupě v covidovém zajetí přišel nápad na seriál, jak to bylo s knížkou?
Vznikla trochu náhodou, asi jako skoro všechno kolem tohoto projektu. Zmíněný Martin Sedláček kdysi pracoval v jednom nakladatelství a poslal jim moje texty, které jsem psal ještě při přípravě internetových Kempičů. Z nakladatelství Grada pak odepsali, že je to zajímá.
Jak vám šla práce na knize?
Psaní mě sice baví, ale je s tím hodně dřiny. Chvíli trvalo, než jsme si řekli, že do toho půjdeme. Říkal jsem si také, že přece jenom nejsem expert na kempy, že je u nás spousta lidí, kteří v nich tráví mnohem víc času a vědí o tom víc. Pak se ale vymyslel koncept druhé linky o vzniku internetovém pořadu, která může zajímat zase jinou skupinu lidí.
V knize píšete, že je u nás asi 566 kempů, kolik jste jich projeli, a který vyhrává z pohledu kempičů?
Kolem čtyřiceti padesáti jich bude. Na léto chystáme další sérii, tam bude dalších plus šest kempů. A ohledně toho, který je nejlepší, to je strašně subjektivní. Něco jiného hledají důchodci, kteří jedou na ryby, a chtějí mít klid. Něco jiného hledá parta mladých. Mám proto v knize žebříček, kdy kempy hodnotím podle různých kategorií. Mladým lidem bych tak doporučil třeba Merkur Pasohlávky na jižní Moravě, kde je to divočejší. Osobně jsou mi ale bližší třeba kempy v Podkrkonoší, protože mě baví příroda, podhůří… Nemusím se koupat, tak tam nepotřebuju mít rybník.
V červnu jste přitom skákal do dvanáctistupňové vody...
Díly se natáčejí začátkem června, aby pak vysílání vycházelo na prázdniny, ale to voda ještě nemívá úplně „koupatelnou“ teplotu. Tyhle koupačky v ledových vodách se opakují každoročně. Jo, počasí je vždy velmi určující pro to, jak si kemp můžete užít.
Jednou z navštívených lokalit je kemp na přehradě Rozkoš. Stavil jsem se tam obytňákem letos na jaře, takže mě dvojnásob pobavily vaše konkrétní postřehy. Vám se vyloženě musí hodit, když voda nestříká sprchou, ale dírou místo kachličky, ne?
Samozřejmě jsou pro nás lepší kempy, které jsou trochu retro, kde něco nefunguje, než ty úplně luxusní. Na druhou stranu, vždycky musíme mít od kempu svolení u nich natáčet. A většina kempů, ve kterých tuší, že nejsou nejlepší z nejlepších, nás k sobě nepustí. Jezdíme tedy většinou po lepších kempech, kde takové problémy nejsou. Dá se ale říct, že úroveň kempů v České republice hodně vyrostla, zvlášť když je provozují soukromníci. To jsou dneska hodně vymazlená střediska.
Začali jste natáčet pod starodávným „áčkem“, pak jste získávali nový stan skrze vtipně popisované plnění výzev od jedné outdoorové firmy. V čem točíte aktuálně?
Stanování je obecně na ústupu, novou sérii už také pojedeme v mini karavanech. Stanů je vidět čím dál míň, lidé raději bydlí v chatkách, apartmánech, bungalovech, populární jsou týpí, mobilhousy nebo vlastní karavany.
Knihu jsem poprvé otevřel na náhodu na straně 179. Nouzové nocoviště Bučina, jste tam na sněhu. Věděli jste od začátku, že nepojedete jenom v létě a budete mít i mrazivé zážitky?
Nevěděli. Někdy po první sérii, která měla docela úspěch, jsme si řekli, že se nám nechce čekat až do dalšího léta. Tak vznikl nápad na kempování v zimě. První místo právě nebylo ani kemp, ale to nouzové nocoviště na Šumavě. Točili jsme na přelomu února a března. Bylo to něco zase úplně jiného oproti kempu se zázemím, na sluníčku. Tady jsme zažívali zimu, utrpení, spaní na sněhu (smích). Byla to ale moc hezká zkušenost. Navíc diváky baví víc, když trpíme, než když jsme vyvalení někde na lehátku.
Máte historku, na kterou byste raději zapomněl?
Na Lipně jsme s sebou měli nový dron a točili jsme uprostřed přehrady na elektrické lodičce. Přišla ale obrovská průtrž mračen a s dronem za obrovské spousty tisíc nešlo na tomto plavidle přistát. Hodinu jsme tam popojížděli… To jsou případy, kdy mi zatrne. Kdybychom dron utopili, máme po legraci.
Jak bude vypadat vaše opravdová dovolená? Buržoazní hotel, jak píšete v knize, nebo plátěný stan?
Přiznám se, že už mám koupenou letenku do Thajska. Aby se kruh uzavřel, letím za Štefim, který si tam už půl roku pobíhá po ostrovech.
Dostane od vás knížku jako dárek?
Viděl ji už v elektronické podobě, protože má v knížce jednu kapitolu – z jeho pohledu to bylo jiné. Ale ano, povezu ji jako dárek.
A nakolik je kniha fikce, i když v ní píšete, že 97 procent všeho je pravda?
Všechny hlavní události a příběhy v kapitolách se stoprocentně zakládají na pravdě (smích). Nic si nevymýšlím od začátku do konce, ale je tam forma různého zveličování. Přece jen se říká, že žádné historce nesmí stát pravda v cestě.
Vojtěch Říha (* 1990) je herec Klicperova divadla v Hradci Králové, kde se chystá na příští sezonu na roli Hamleta. Narodil se v roce 1990 v Poděbradech, studoval činoherní herectví na JAMU v Brně, pět let hrál v ostravském divadle Petra Bezruče. Účinkoval v několika seriálech a stojí za vznikem populárního internetového pořadu Kempiči, který každé prázdniny vysílá televize Stream.cz. Nakladatelství Grada mu vydalo knihu Kempiči s podtitulem (Ne)postradatelný rádce pro milovníky kempinku.
Text: Jan David
Foto: Fabiana Mertová, Martin Jalovec
