Historické romány ze starověkého Říma od španělského bestsellerového spisovatele Santiaga Posteguilla čtou ve světě miliony lidí. Také čeští čtenáři dostali loni na podzim příležitost přečíst si jeden z jeho nejoceňovanějších románů – Já, Iulia o vzestupu skutečné římské císařovny Iulie Domny k moci. Autor v rozhovoru prozradil, co ho na Iuliině životě zaujalo, kde hledá inspiraci a nakolik se drží historických reálií.
Jak vás napadlo věnovat celou knižní sérii císařovně Iulii Domně?
Když jsem dopsal svoje romány o Scipiovi Africanovi a císaři Traiánovi, napadlo mě, že bych rád umístil do centra děje příští knihy ženu. Přestože mnoho žen v minulosti dokázalo velké věci, historii ještě donedávna psali hlavně muži – a ti psali spíše dějiny mužů než dějiny lidstva. Naštěstí jsem ale narazil na Iuliin životopis od profesorky Barbary Levick a její životní příběh mě okamžitě uhranul.
Co vás na Iuliině příběhu tak zaujalo?
Zmíněná biografie začíná slovy autorky o tom, že nechápe, proč dosud o Iulii nebyly napsány žádné romány nebo natočeny velkofilmy. Když jsem její knihu dočetl, dospěl jsem k názoru, že sice nemohu ovlivnit vznik filmu, ale román bych o ní napsat mohl. Iulia za to opravdu stojí. Nejenže výraznou měrou dopomohla svému manželovi Septimiu Severovi získat císařský trůn, ale založila také celou novou dynastii římských vládců.
Kolik toho vlastně o Iulii víme? Jak jste naznačil, většina našich pramenů se zabývá primárně muži.
Je pravda, že v žádném z děl antických historiků se nenachází ani jediná kapitola, která by se týkala výlučně Iulie. Zato se jich celá řada soustředí na jejího manžela nebo syny Getu a Caracallu, ze kterých se později také stali císaři. Máme ale štěstí, že byl Iuliin vliv na všechny tyto osobnosti podle všeho tak významný, že ho nemohli ignorovat ani starověcí historici a často ji zmiňují, když pojednávají o jejich vládě. Iuliin život jsem proto mohl do značné míry zrekonstruovat za pomoci těchto původních pramenů a samozřejmě i s využitím moderních historiografických děl.
Jak velkou nezávislost měly ženy ve starověkém Římě? Existovala významná souvislost mezi postavením a původem ženy a mírou její nezávislosti?
Formálně vzato měla žena bez ohledu na postavení a majetek v římském světě jen malou nezávislost, ale ženy si vždy našly způsob, jak ovlivnit muže ve své domácnosti. A pokud se muži v jejich blízkosti jako v případě Iulie stali římskými císaři, nepochybně měly tyto ženy mimořádný vliv na celé impérium.
Každý spisovatel má trochu jiný tvůrčí proces. Jak si vybíráte ten správný příběh a následně se připravujete na jeho zpracování do románové podoby?
Probíhá to asi takhle: nejprve si vyberu historickou osobnost, jejíž život je nějakým způsobem překvapivý nebo zajímavý, ideálně obojí najednou. Pak si prostuduji klasické i moderní prameny. Snažím se taky vydat na místa, kde se román odehrává, abych získal emotivní vjem, a vytvářím kompletní strukturu vyprávění ve formě schémat. Teprve pak začínám psát. Je to velmi důkladný a promyšlený proces, který mi obvykle zabere zhruba dva roky.
Jak moc je pro vás důležitá historická věrnost? Našel by pozorný čtenář nějaké významné rozdíly mezi současnými poznatky o Iuliině životě a tím, jak jste ho vylíčil ve svých knihách?
Snažím se být co nejvěrnější historickým událostem. Dějiny jsou obvykle zajímavější než ten nejabsurdnější výmysl hollywoodských scenáristů. Jsou divočejší, velkolepější a vášnivější než jejich nejdivočejší sny. Zjistil jsem tedy, že čtenáři mají rádi, když jsou romány historicky přesné.
Možná namítnete, kde je potom role spisovatele. Podle mě spočívá v tom, jakým způsobem se skutečné historické události staly. Autor rozhoduje o toku vyprávění, o jeho perspektivě nebo konkrétních dialozích. I když se spisovatel rozhodne být co nejvěrnější skutečnosti, pořád mu zbývá široký prostor na to, aby knihu obohatil o svůj osobitý způsob vyprávění a myšlení.
Zájem o historickou věrnost se u mě pojí s vášní pro vyprávění příběhu. A zatím se zdá, že se to řadě čtenářů líbí. Chci bavit, ale zároveň se držím římského hesla docere ete delctera – učit a zároveň bavit. Mým cílem je, aby každý čtenář po přečtení některého z mých románů řekl: „Báječně jsem se pobavil a dozvěděl jsem se přitom něco z historie.“
Santiago Posteguillo (* 1967) je lingvista a v současnosti jeden z nejčtenějších španělských spisovatelů. Jeho historické romány z prostředí starověkého Říma byly přeloženy do pěti jazyků a ve světě se jich doposud prodaly více než 4 miliony výtisků.
V češtině vyšel oceňovaný Posteguillův román Já, Iulia (Bourdon, 2022), který vypráví pohnutý příběh Iulie Domny, jedné z nejmocnějších žen římské historie. Druhý román A Iulia vyzvala bohy na souboj vydává nakladatelství Bourdon na podzim letošního roku.
Text: František Kalenda
Foto: Ricardo Martín
