Známe ji z divadla, televize i filmu, ale jejím osudem je hudba. Skládá, píše texty a s přáteli pak ke svým písničkám natáčí emotivní videoklipy. Jaká je Dáša Zázvůrková čtenářka?
Jakou knihu právě čtete?
Mám to takové pestré a spojené s tím, kde se právě nacházím. Letos jsem hodně cestovala a podle dané země určovala literaturu. V říjnu jsem byla v Anglii a věnovala tak svůj čas mojí oblíbené ilustrátorce a spisovatelce dětských příběhů Beatrix Potter. Takže jsem procestovala oblast Lake District a hodně se probírala i její biografií. Teď jsem se vrátila z mého nejmilejšího města Říma a přečetla knihu Gordona Thomase Papežovi židé, a to mě zaujalo natolik, že mám na stolku připravenou další s podobnou tematikou.
Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Já čtečku nemám ráda. Miluji vůni papíru a v knížkách si podtrhávám a vpisuji svoje subjektivní myšlenky. A někdy z této inspirace vznikají i moje songy. Takhle vznikly kromě Miráklu 9 i písně Kloboučky pampelišek nebo Jazzovej anděl.
S jakou literární postavou byste šla na víno?
Na víno asi s nikým, jelikož alkohol nepiji. Ale na „zázvůrkovej“ čaj bych určitě šla s Jane Eyreovou, ta mi je blízká. Dokonce natolik, že chystáme písničku s Bárou a Honzou Horáčkovými se stejným názvem na mojí novou desku. Pak bych se určitě vydala na nějakou dobrodružnou cestu s Gabrou a Málinkou. To byla knížka mého dětství. Ale to bych holky pozvala spíš na kakao než na víno. A určitě bych si nenechala ujít cestu za poznáním v Božské komedii. Chtěla bych si projít všechny okruhy Pekla, Očistce i Ráje a vidět naživo osobnosti tehdejší italské kultury 13. a 14. století.
U které knihy jste se smála nahlas?
Byla jsem se podívat v mé knihovně, která je hodně rozmanitá a uvědomila jsem si, že čtu klasickou literaturu, literaturu faktu a zajímá mě tematika 2. světové války a tam to má ke smíchu daleko. Ale asi nejsilnější kniha, u které jsem slzela smíchy, byla od Miloslava Švandrlíka Unesli Mňouka, Baskerville! Ale to jsem četla, když jsem byla malá, což mi připomnělo, že jsem dostala k Vánocům Saturnina, tak už je asi ten správný čas změnit směr i v mojí četbě.
Oblíbený citát z knihy?
Není z knihy, ale od ženy, které si hodně vážím, od Jitky Molavcové. „Velký je ten, kdo přemůže sám sebe.“ A toho se držím, seč mohu.
Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Diamantovou sútru. Od Jane Austenové nebo Charlotte Brontëové cokoli. A teď nově dvě knihy, které vyšly: Sudetský dům 2 od mého přítele Štěpána Javůrka, a pak knihu pro děti a mládež Leila a modrá liška od Kiran Millwood Hargraveové. Od stejné autorky už jsem četla naprosto ojedinělou knihu Julie a žralok. To dávám jako skvělý tip na vánoční dárek – a nejen pro děti.
Kde knihy nejčastěji nakupujete?
Jelikož máme s mojí kamarádkou Káťou Pechovou podcast o knihách Dáme křeslo, tak spolupracujeme s nakladatelstvími Slovart a Argo. A tam je neskutečný výběr knih. Já preferuji knihy dobrodružné, dětské a pak především edukativní. Takže jsem na správné adrese. A jinak se moc ráda toulám v Čechách po knihkupectvích Luxor a v Itálii po Feltrinelli.
Co děláte s knihami, které už nechcete?
Rozdávám je přátelům. Ale je mi moc sympatický i systém Knihobotu či knihobudek.
Proč je podle vás dobré číst knihy?
Pro mě – zcela subjektivně – je čtení knih určitý druh svobody, sebevzdělávání a všeobecného přehledu. Já byla knihomol odmalička, takže lidé, kteří nečtou, se dle mého názoru ochuzují. Přála bych si, aby moje neteř i synovec měli podobnou zálibu a rádi se schovávali mezi řádky tak jako jejich teta. Ráda se ztrácím v příbězích a ocitám se tak v jiném století.
Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Myslím, že bych ani nechtěla, aby se o mně vůbec nějaký psal. Ale pokud mám na tuto otázku odpovědět, tak v současné literatuře mě nejvíc baví příběhy Aleny Mornštajnové, Martiny Formanové, Štěpána Javůrka a Miroslava Bárty.
Text: Martina Vlčková
Foto: Tomáš Beran
