Francouzský spisovatel Victor Dixen začal vymýšlet své vlastní příběhy už jako malý kluk. Postupně se vypracoval na předního zástupce francouzské literatury. Jeho nejnovější kniha s názvem Dvůr temnoty se odehrává na dvoře krále Ludvíka XIV. a hlavními hrdiny jsou upíři. Celkem netradiční kombinace, která slibuje napětí a vzrušení.

Victore, vaše knihy sbírají úspěchy po celém světě. Prozradíte našim čtenářům, od jaké doby píšete a kdy jste se naplno rozhodl pro spisovatelskou dráhu?
Vždycky jsem dychtil po příbězích. Už jako malý kluk jsem pořád někoho prosil, ať mi nějaké vypráví. Nakonec jsem si začal vymýšlet své vlastní, které jsem si zapisoval do sešitů a ilustroval je. Když mi bylo třináct, napsal jsem první dlouhý příběh, který zaplnil celý sešit (včetně ilustrací!). Právě jsem tehdy dočetl Pána prstenů a to byl pro mě jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků. Tento svůj první mini román jsem vytvořil zcela v duchu Tolkiena. Nakonec to byla noc, která mi poskytla čas a inspiraci dotáhnout do konce svůj první „opravdový“ román, Případ Jack Spark, který vypráví o dobrodružstvích puberťáka trpícího nespavostí … stejně jako jsem jí trpěl já! Dodnes píšu hlavně v noci.

V této souvislosti bych chtěl těm, kteří se hodlají vydat na dráhu spisovatele, dát malou radu: myslím si, že psaní znamená každodenní práci. Pravidelnost a kázeň se nakonec vyplatí – musíte psát neúnavně každý den (nebo každou noc!) a pak to po sobě přečíst a nebát se škrtat. Stejně jako běžec trénuje každý den, aby uběhl maraton.

Začínající spisovatelé vaši radu určitě ocení. Kde berete inspiraci pro své postavy a je některá z postav promítnutím vás samotného?
Mám pocit, že znám Johanu, hrdinku série Vampyria, jako bych ji už někdy potkal, protože jsem s ní prožil dlouhé měsíce a prošel s ní nejhoršími zkouškami! Vím, že není bez chyby, zdaleka ne, ale odpouštím jí to. 

Johana je postava „outsidera“, která objevuje zákulisí a tajnosti Versailles ve stejném okamžiku jako čtenář. Chtěl jsem z ní udělat romantickou hrdinku, která se do všeho vrhne střemhlav a zároveň si všechno protrpí. Když jsem ji tvořil, myslel jsem na to, co stálo u zrodu romantismu, pocit osamělosti a frustrace, jimiž trpěli  mladí lidé generace Alfreda de Musseta, Françoise-Reného de Chateaubrianda a Victora Huga. Ale Johana v sobě nosí tyto melancholické pocity za víc generací, za všechna ta staletí, která ustrnula od doby transmutace Krále Temnoty!

Pokud jde o ostatní postavy Vampyrie, jsou sice výplodem mé fantazie, ale u některých z nich jsem se inspiroval cestami, které jsem podnikl, a místy, kde jsem žil (Španělskem u Rafaela, Japonskem u Naoko, Anglií u Proserpiny).

Znáte již na začátku tvorby závěr knihy nebo necháváte své postavy, aby se samy vyvíjely a konec může být někdy překvapující i pro vás samotného?
Snažím se předem si načrtnout osnovu knihy, kterou napíšu. Ale když se pustím do psaní a postavy konečně ožijí a promluví, pokaždé se mi vymknou a vtáhnou mě na území, která jsem si před začátkem psaní nedokázal vůbec představit…

Jak se zrodil nápad napsat Vampiryi?
Stejně jako u jiných mých románů vznikla Vampyria z průsečíku dvou přání. Na jedné straně touhy napsat něco o Versailles a Velkém století, stránky historie, která mě velice láká. A na druhé straně snahy vykreslit svou interpretaci mýtu o upírech, o nichž jsem snil a jichž jsem se děsil od mládí při četbě nejedné knihy.

V českém překladu vychází první díl série Vampyria s názvem Dvůr Temnoty, jedná se o alternativní historii, která se odehrává na dvoře krále Ludvíka XIV. a hlavními hrdiny jsou upíři. Celkem netradiční kombinace, která může čtenáře překvapit. Čím je tato série výjimečná a kdo by ji rozhodně neměl vynechat?
Měl jsem šílenou chuť uchopit po svém žánr, který miluju: horor, přesněji horor s upíry. Upír je totiž výsostná literární bytost, skutečně nesmrtelná, protože povstává z popela století po století, knihu od knihy. Jako kluk jsem hltal Draculu od Brama Stokera, ale i Carmillu od Sheridana Le Fanu a Upíří kroniky od Anne Riceové. Dnes cítím potřebu vytvořit nové ztělesnění upíra, který se liší od současného upíra vyskytujícího se v populárním podžánru městské fantasy zvaném bit-lit. Můj upír je alchymista, je nebezpečný, propletený do dějin v celé jejich šíři.

Na upírech mě zajímá jejich vztah k času, který přichází klást otázky tomu našemu. Na jedné straně z pohledu osobního a existenciálního: jakou hodnotu má nekonečná existence? Ale také z pohledu historického a společenského: jaký je smysl dějin a co se stane, jestliže se nesmrtelné bytosti chopí moci? Upír nám umožňuje všechny tyto otázky rozvinout. To mě strašně baví a myslím, že právě proto je Vampyria tak originální!

Kde se zrodil nápad přeměnit Krále Slunce do podoby nesmrtelného vampýra?
Jako pokaždé u alternativní historie stála na začatku otázka „A co kdyby…?“ A co kdyby Ludvík XIV. nikdy nesestoupil z trůnu? Ve školních učebnicích se učíme, že Ludvík Veliký vládl nejdéle v dějinách Francie. Já jsem si představil svět, v němž by tato vláda pokračovala až do dnešních dnů. A nejen vláda, celá společenská hierarchie, kultura, „věda“, žebříček hodnot Velkého století. Ve smyšleném světě bylo možné s touto hypotézou nakládat po svém… a díky upírům i strašit!

V zahraničí vyšel již třetí díl této úspěšné série, která byla přeložena do několika jazyků, plánujete další pokračování?
Do pokračování ságy Vampyria už jsem se pustil a po nocích ho píšu! Mám obrovskou chuť prozkoumat říši Magna Vampyria, kde vládne Král Temnoty, až do nejtajnějších a nejnebezpečnějších zákoutí.

Jinak jsem vymyslel další způsoby, jak se hlouběji ponořit do tohoto světa: upírské věštecké karty a sérii komiksů, které letos vyšly ve Francii.

Na Vašich stránkách jsem se dočetla, že máte rád noc. Je noc tím zdrojem inspirace, která vám pomáhá při psaní knih a znamená to tedy, že své knihy tvoříte převážně v noci?
Inspiraci čerpám z velké části ze svých snů, z četby knih, jako mnoho jiných autorů, a také z noci. Skutečně píšu hlavně v noci, přesněji velice brzo ráno, než vyjde slunce. Možná je tento způsob nočního psaní z mých knih cítit, to ať posoudí čtenář.

Život spisovatele je poměrně zvláštní, protože se v něm střídají dlouhá období samoty a obrácení se do sebe sama v průběhu psaní románu a bouřlivé periody cestování a setkávání se s lidmi při propagaci knihy.

Mimo tato turné, kdy se ocitám v opravdovém víru, horečnatém a inspirujícím zároveň, se snažím dodržovat určitou rutinu, neboť jsem přesvědčený, že pro psaní románu je prvořadá disciplína. Abych udržel nit příběhu a zůstal co nejblíž svým postavám, musím psát každý den – nebo spíš každou noc! 😊

Jaký typ literatury máte rád Vy sám?
Není to úplně moje volba, prostě mi učarovalo neskutečno – stejně tak fantasy, jako science fiction. Jako čtenář čtu tyto žánry nejraději. Jako autorovi se mi tím, že píšu v noci, v tom mezičase, kdy se realita trochu vymyká z kloubů, snadněji popouští uzda fantazii.

Jste autorem mnoha knih, které patří do žánru fantasy, plánujete se do budoucna věnovat i trochu jinému žánru a nebo je fantasy literatura přesně ten žánr, ve kterém jste se našel?
Zabývám se dalšími dvěma projekty, a to přepisem mé vesmírné science fiction série Phobos do komiksu a dalšími díly původní komiksové série Vampyria Inquisition.

Žil jste v Dublinu, v Denveru, v Singapuru, v Paříži a v New Yorku. Do jaké míry vás místa inspirují ke psaní knih?
Opravdu jsem hodně cestoval a místa mě obvykle inspirují i poté, co je opustím. Například 4. díl Vampyrie, který právě píšu, se bude odehrávat v New Yorku. Ve městě, kde jsem žil před dvěma lety!

Víme, že rád píšete a cestujete, jaké další aktivity vám dělají radost?
Miluju jezdectví a koně, což je při četbě Dvora Temnoty určitě znát. Ostatně to, že moje hrdinka nastupuje do školy Velká stáj, není náhoda! 

Victor Dixen (* 1979)
Francouzský autor, dvojnásobný vítěz Grand Prix de l'Imaginaire a jedna z předních osobností francouzské literární fantastiky. Má dánského otce a francouzskou matku, se kterými už jako malý procestoval celou Evropu. Nomádského ducha si zachoval i v dospělosti. Několik let žil v Coloradu, Dublinu i Singapuru. V současnosti pobývá se svou rodinou a dvěma kočkami střídavě v Paříži a New Yorku. Tvrdí, že od dětství velice málo spí. Postupem času se s nespavostí skamarádil a dlouhé noci věnuje právě psaní.

Text: Michaela Kováříková
Foto: se svolením Victora Dixena