Už přes dvacet let patří švédská spisovatelka Camilla Läckberg mezi stálice severské detektivky. Její tvůrčí styl i bouřlivý osobní život jí vysloužily přezdívku „rock star severské krimi”, naživo je však tahle Švédka samý úsměv – tedy s výjimkou okamžiků, kdy přizná, že je mstivá, nebo když prohlásí: Jestli vám tohle prozradím, budu vás muset zabít…
 

Na pulty českých knihkupectví se právě dostávají Bronzové sny, závěrečný díl vaší thrillerové trilogie o pomstychtivé manželce. První dva díly vyšly rok po sobě, proč jsme na finále museli čekat pět let? Co se stalo?

Stalo se to, že jsem mezitím napsala tři knihy s Henrikem Fexeusem. Společně jsme dostali nápad na detektivní sérii o mentalistovi, který pomáhá řešit děsivé vraždy (trilogie Iluze, Kult a Fantom, pozn. red.), a zrovna jsme oba měli prostor věnovat se knihám naplno. A tak nebylo zbytí, čtenáři si museli na závěrečnou knihu s Faye počkat. Ale věřím a doufám, že to čekání stálo za to!
 

Myslíte na tyto věci během psaní? Říkáte si, musím tuhle knihu dokončit do prosince, jinak fanoušci zapomenou, co se stalo v předchozím díle?

Ne nijak vědomě. Můj švédský nakladatel mě seznámí s edičním plánem a společně si stanovíme termín, kdy musím odevzdat rukopis. Navíc myslím, že většinu mých románů lze číst i samostatně, bez znalosti předchozích dílů.
 

Proslavila jste se zejména jako autorka thrillerů, ale trilogie Zlatá klec, Stříbrná křídla a Bronzové sny je spíš psychologická, možná by se dokonce dala označit za dark romanci. Souhlasila byste s tímto označením?

Psaní téhle série pro mě byla skutečná výzva – chtěla jsem vystoupit ze své komfortní zóny. Sama bych tuhle trilogii označila za sexy thrillery o pomstě a sesterství. Velkou inspirací mi byla starší kniha Život a lásky jedné ďáblice od Fay Weldonové (česky 1993, pozn. red.) a jménem hlavní hrdinky jí vzdávám určitou poctu.

Vychází 30. dubna v nakladatelství Metafora.
 

Nakously jsme tady současný fenomén v literatuře – dark romance. Co si o kontroverzních knihách jako Haunting Adeline nebo Zvrácení myslíte? Lákají vás, nebo je považujete za toxické?

Podle mě je nejlepší nedělit literaturu na „dobrou” a „špatnou”. U nás ve Švédsku pořád převažuje velice snobský pohled na literaturu, kdy jsou těžké a experimentální romány považovány za kvalitní, zatímco žánrová a více komerční literatura je něco méněcenného. Myslím, že v dnešní době, kdy teenageři, děti a mladí lidé čtou pořád míň a míň, je důležité, aby četli aspoň něco. A my, dospělí, bychom je neměli příliš soudit za to, co čtou.
 

Přečtete si tedy sama občas něco pikantnějšího?

Čtu skoro všechno – jednak pro inspiraci a jednak proto, že mám spoustu přátel a kolegů z knižního světa, kteří píšou všechny možné žánry. „Spicy“ knihy zrovna nejsou moje doména, ale taky jsem samozřejmě, jako téměř každý, četla Padesát odstínů šedi.
 

Vraťme se zpátky k Bronzovým snům. Hlavní hrdinku Faye jsem si nesmírně zamilovala. Velmi ráda čtu knihy o pomstě, o jejím plánování. Prostě z toho mám uspokojivý pocit. Cítila jste stejné uspokojení z fiktivní pomsty i během psaní?

Moc děkuju, to mám radost! A abych odpověděla na vaši otázku: ANO, ROZHODNĚ! Vymýšlení zápletky a všech podrobností mi přinášelo velkou úlevu a uspokojení. Psaní téhle série mě hrozně bavilo.
 

Jste vy sama pomstychtivá?

Vlastně ano, i když jsem zatím nerealizovala tolik plánů na pomstu jako Faye… To je výhoda práce spisovatele: vaše postavy se mohou mstít místo vás – a v mnohem extrémnější podobě! Já mám dobrou paměť a jen tak neodpouštím, ale k rodině a přátelům se snažím přistupovat chápavěji.
 

Musíme taky zmínit, že Faye v této knize není osamělou hrdinkou. S pomstou jí pomáhá skupina skvělých žen. Je pro vás ženské přátelství důležité?

Nesmírně! Mám dvě biologické sestry a několik blízkých kamarádek, které prakticky považuji za svoje další sestry. Navíc se pravidelně scházíme na večeře i s dalšími skandinávskými autorkami thrillerů, z čehož mám velkou radost, protože ačkoliv si navzájem konkurujeme, pořád držíme spolu a vzájemně se podporujeme. Za to jsem moc vděčná, protože jinak je práce spisovatelky velice osamělá.
 

Úžasné, večeře autorek severské krimi, to zní skvěle! Máte z těchto setkání nějaké vtipné historky?

Kdybych vám to řekla, musela bych vás pak zabít… (smích)
 

Když je řeč o ženách, které se navzájem podporují… Už jste zmiňovala thrillerovou trilogii, kde vám při psaní byl parťákem Henrik Fexeus. Je nějaká žena, se kterou byste ráda napsala knihu?

Hm, to je těžká otázka… Agatha Christie, to by byl asi splněný sen, protože je to královna detektivek, ale o tom si můžu opravdu jen nechat zdát. Já popravdě o spolupracích moc nepřemýšlím, protože mě baví, když si můžu psát sama po svém – jsem v tomhle poměrně individualistická. Ale když příležitost zaklepe na dveře, tak kdo ví…

Při přípravě na náš rozhovor jsem zjistila, že vaše první kniha, Ledová princezna, vyšla v roce 2003. Takže už před více než dvaceti lety! Změnilo se během té doby vaše psaní?

Čas šíleně utíká. Myslím, že jsem se za ty roky hodně zlepšila, nasbírala jsem spoustu zkušeností a cítím se mnohem jistější v budování zápletek a tvorbě postav. Během pandemie jsem Ledovou princeznu fanouškům předčítala na svém Instagramu a byl to opravdu skvělý zážitek se k té knize vrátit. Pořád jsem na tohle své prvorozené literární dítě jaksepatří pyšná.
 

Pozorujete, že by se za těch dvacet let nějak změnili čtenáři?

Určitě ano, přinejmenším v tom, že spolu s přerodem severské krimi ve světový fenomén už mají čtenáři v tomto žánru opravdu hodně načteno a to autory nutí neustále se posouvat dál (smích).
 

A co plánujete do příštích dvaceti let?

Nic konkrétního. Žiju si život, o kterém jsem vždycky snila, a jsem na svou kariéru ohromně hrdá. Takže plánuju další literární projekty, ale i pár filmových, a snažím se věřit svým instinktům ve všem, co dělám, protože se mi to zatím vždycky vyplatilo.

(Foto: Magnus Ragnvid)

CAMILLA LÄCKBERG (* 1974)
Autorka, jež je pro svůj odvážný styl psaní i bouřlivý osobní život někdy přezdívaná „rock star severské krimi”, debutovala v roce 2003 detektivkou Ledová princezna. Od té doby má na kontě přes 20 knih, zejména thrillerů (z nichž tři napsala s mentalistou Henrikem Fexeusem), které vycházejí ve více než 40 jazycích v 60 zemích po celém světě. Je potřetí vdaná a má čtyři děti. Ve volném čase se zajímá o módu a šperky.

Knihami Zlatá klec (Metafora, 2019) a Stříbrná křídla (Metafora, 2020), sérií temných, napínavých psychologických románů, se Camilla Läckberg jako autorka vydala novým směrem, vytvořila nezapomenutelnou hlavní hrdinku a vyslala do světa jasnou zprávu o právech žen. Třetí díl této série o zradě a odplatě, vykoupení a sesterství s názvem Bronzové sny vychází v překladu Martina Severýna na konci dubna.

Text: Žofie Sedláčková
Foto: Magnus Ragnvid