Jaký vztah k fotbalu měli Josif Vissarionovič Stalin, Antonín Zápotocký nebo Alexej Čepička? Kdo z hráčů, trenérů a činovníků skončil ve vězení, táboře nucených prací a v emigraci? Kteří sportovci spolupracovali s STB? Šestisetstránková kniha Zdeňka Zikmunda Bican proti Čepičkovi provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění.
V čem se lišil či shodoval přístup nacismu a stalinismu k našemu nejpopulárnějšímu sportu?
Oba totalitní režimy spojoval odmítavý vztah k profesionalismu a uzavřené hranice. Shodovaly se i v tom, že fotbal pokračoval nezávisle na historických okolnostech. Okupace začala ve středu, v neděli se hrála liga. Měnovou reformu oznámila vláda v sobotu a nejvyšší soutěž, tehdy pod názvem přebor republiky, v neděli pokračovala. Dodejme, že bez projevů vzdoru, nepokojů nebo incidentů v hledištích.
Pokud jde o odlišnost: zatímco nacistické a protektorátní úřady se spokojily s konformismem, komunisté vyžadovali angažovanost a projevy podpory. Jestliže fotbal zůstával mimo odboj a politiku, nacisté do něho příliš nezasahovali. Asociace, kluby i soutěže pokračovaly, zůstat mohla i většina vedoucích s výjimkou činovníků židovského původu nebo příslušníků odboje.
V poúnorovém Československu akční výbory rozprášily asociaci hned po převratu, kluby ztratily názvy, barvy i dresy, Hráči chodili na brigády, přijímali závazky. Součástí tréninků se staly politické pětiminutovky, pořadová cvičení, nácvik bojových písní. Na srazech reprezentace přednášeli úderníci a činovníci na nich bodovali ustlané postele. Kavalce rozhodovaly o tom, kdo pojede na mistrovství světa.
Fenomenální česko-rakouský fotbalista Josef Bican měl životní formu právě v době nacismu a stalinismu. Jak tyto režimy ovlivnily jeho sportovní kariéru?
Bohužel zásadně. Bican měl vrcholnou formu za války, kdy byl nejspíš nejlepším fotbalistou světa. A skvělé výkony předváděl i později. Tucet sezón však nemohl hrát jako profesionál, nastupovat v reprezentaci ani v mezinárodních pohárech, nemohl vyjíždět za hranice. Nebýt totalitních režimů, s velkou pravděpodobností by zvládl pět světových šampionátů, takhle si zahrál na jediném, navíc v jednadvaceti letech, jako benjamínek.
Proč v názvu knihy figurují společně Josef Bican a Alexej Čepička?
Právě na nich lze nejlépe ilustrovat rozdíly mezi autonomním spolkovým sportem a lidově demokratickou fyzkulturou. Bican reprezentoval profesionální sport jako řemeslo, zábavu, a v jeho případě i umění. Pro Čepičku, náměstka předsedy vlády a ministra národní obrany, byl fotbal prostředkem výchovy k bojeschopnosti, světonázoru a třídnímu uvědomění. Bican v jeho očích symbolizoval buržoazní sport, byl oblíbencem reakčního publika. Legendární fotbalista musel čelit útokům a výhrůžkám, režim ho postihl existenčně, vězení nebo táboru nucených prací se vyhnul pouze díky uvolnění politických poměrů po smrti Klementa Gottwalda, ministrova tchána, a Josifa Vissarionoviče Stalina, ministrova protektora.
Co překvapivého čtenář ve vaší monografii objeví?
Kniha přináší řadu dosud nepublikovaných informací z archívů bezpečnostních složek, vyšetřovacích spisů a soudních přelíčení. Líčím osudy hráčů, trenérů a činovníků v soukolí politických procesů a perzekucí. Současně popisuji, jak z období temna vyrostla absolutně nejúspěšnější dekáda v historii našeho fotbalu. V šedesátých letech vybojovaly československá reprezentace a kluby úspěchy, na jaké jejich předchůdci ani následovníci nedosáhli.
Zdeněk Zikmund je žurnalista, konzultant, manažer a tiskový mluvčí. Vystudoval mezinárodní vztahy a žurnalistiku. Ve svých knihách si všímá politických, ekonomických a společenských souvislostí fotbalu, zkoumá ho v kontextu idejí, médií a kultury. Učinil tak v monografiích Fotbal ve stínu Duceho. Příběh Zlatých hochů, Na levém křídle Edvard Beneš. Prezident na hřišti a na Hradě, Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava a Bican proti Čepičkovi. Fotbal ve stalinistickém Československu.
Text: Denisa Novotná
Foto: se svolením Nakladatelství PROSTOR
