Hrála a občas ještě hraje v Divadle Sklep, věnuje se PR filmů, napsala knížku Deník rostoucího bříška a v posledních deseti letech spoluorganizuje Letní filmový a hudební festival Slavonice Fest (letos v termínu od 2. do 6. srpna), který založil její manžel, režisér a producent Ondřej Trojan. Jaká je čtenářka?

Jakou knihu právě čtete?

Dočetla jsem poslední Petru Soukupovou Nikdo není sám, která mě hodně oslovila a moc by se mi líbila zfilmovaná, a teď váhám.  Během váhání jsem schroupala nijakou detektivku a koketuju s myšlenkou si znovu přečíst Knihu o životě a smrti od Axela Muntheho. Mám ji v nočním stolku od nepaměti a tak jednou za deset let se k ní vracím.

Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?

Čtečka. Papírovou knihu čtu přes rok nekonečně dlouho. Je to jako přes kopírák. Otevřu knihu před spaním, natáhnu se na bok, podepřu si hlavu rukou, přečtu pár stránek a spím. Zato u čtečky pěkně sedím a neusínám. Klasické knihy čtu ráda přes den na dovolené u moře.

S jakou literární postavou byste šla na víno?

Obávám se, že tak báječná a zábavná postava, jako jsou moje drahé přítelkyně, nebyla ještě napsaná. Ale vím, s kým bych rozhodně nešla – s tetou Kateřinou ze Saturnina a s tou nemožnou naivkou Ninou z Racka.

U které knihy jste se smála nahlas?

To bylo poměrně nedávno. Manžel mi předčítal z knihy Petra Holého Nihilista na balkonu a řezali jsme se oba.

Oblíbený citát z knihy?

„Hrome! Ten chlapík tančí jako šílený. Kousla ho snad tarantule, nebo co?“ Tímhle citátem začíná povídka Zlatý skarabeus z knihy Jáma a kyvadlo od E. A. Poea. Ta byla u babičky v knihovně, četly jsme ji se sestrou tajně, fascinovala nás a strašně jsme se jí bály. No a tenhle poskakující chlapík nám připadal z celé knihy nejmíň strašidelný, tak jsme si ten citát zapamatovaly.

Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?

Na poměrně pustý ostrov jsem si loni v říjnu vzala nádherný sedmisetstránkový román Vzpomínky na úhoře mladé české spisovatelky a japanoložky Anny Cimy. Voda v moři se nečekaně spojila s vodou prolínající se celým příběhem a zážitek z četby byl dokonalý. A rok před tím jsem s sebou měla stejně rozsáhlou ságu Osmý život pro Brilku. Pusté ostrovy jsou skvělé pro knížky otesánky.

Kde knihy nejčastěji nakupujete?

Klasické knížky v kamenných knihkupectvích. Baví mě bloumat mezi regály, vybírat si namátkou podle názvů a obalů, pak číst popisy a kousky textu a hádat, jestli se mi bude knížka líbit. E-knihy pak zkoumám podobně na internetu.

Co děláte s knihami, které už nechcete?

Preventivně proti hromadění bojuju právě čtečkou. Ale nedávno jsme řešili takovou knižní celoživotní nadílku. Hodně knížek jsme rozdali a něco přesunuli v krabicích do Slavonic, kde čekají, až se jim na půdě dodělá knižní pokoj. O ten se snad už letos v létě budou dělit s kamarády, kteří u nás bivakují během Slavonice Festu, když je ve městě všude plno.

Proč je podle vás dobré číst knihy?

Je spousta důvodů. Já mám moc ráda pocit zklidnění a koncentrace, odpojení se od toho stroboskopu zvenčí. Útržky informací, zvuků, obrazů, které na nás denně chrlí sítě a média, při čtení odplujou a vnitřní hladina se uklidní.

Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?

Tak v tom mám celkem jasno. O dětství bych poprosila Astrid Lindgrenovou a od puberty dál bych se svěřila Betty McDonaldové.

Text: Martina Vlčková
Foto: archiv Báry Trojanové