Hrady z betonu, futuristický U-Bahn, zaplivané noční nálevny, záchodky, které by dnes vydaly na sbírku „opravdového“ umění, drogy, punk, prostituce, nemoci a životy lidí, kteří nad vším moc rádi zavírali oči. Autobiografický román Náraz od trojice německých autorů je přesně o tom. O čem? O Berlíně osmdesátých let s příměsí tehdejšího Československa.
Dnes si asi jen málokdo dokáže představit, jaký život v tehdejším Západním Berlíně a ve stále ještě komunistickém Československu byl. Mluvit o zdání svobody, cenzury, utlačování a srovnávat s dnešní dobou není úplně na místě. Ostatně od toho je zde právě tato dokumentárně pojatá kniha. Náraz svým osobitým stylem vyprávění popisuje tehdejší poměry tak, aby se do nich dokázal vcítit i zcela neznalý čtenář.
Než se však ke slovu dostane hlavní dějová linie, je zapotřebí trošku nahlédnout také do minulosti, aby se vše správně zařadilo do kontextu. Je třeba pochopit rozdělení sociálních tříd a jejich proměny během let.
Čtenáři je poskytnut pohled na svět, jenž dnes možná málokoho zarazí, obzvlášť zná-li například knihy Christiane F. Přesto stále může být pro mnohé překvapením, že na západ o našich hranic nebyl život ani zdaleka tak idylický, jak si možná mysleli.
Kniha je napsaná velice poutavě, fakta jsou sdělována zajímavou formou a autoři, a zajisté také překladatelky, využívají pestrou škálu výrazů, díky čemuž nepůsobí děj ani trochu ploše. Kapitoly jsou krátké a celý příběh je doplněn o, na první pohled jednoduché, kresby, které dokonale vystihují děj a knize tak nějak sluší.
Generační výpověď o snaze jít si svou svobodnou cestou může pro někoho být fascinujícím příběhem nejenom mladých lidí, pro někoho zase banálním pseudoliterárním kýčem. Ale takový život byl. Pokud čekáte, že život každému svou cestu žlutě vydláždil a vy si po ní budete poskakovat jako Dorotka a její společníci, Náraz vás milerád o iluze připraví.
Text: Pavel Polcar
Foto: Štěpánka Levá
